Milan Bátor | Články / Recenze | 13.07.2017
Jazzový kytarista Kurt Rosenwinkel vydal album nazvané Caipi, které v kontextu jeho předchozí tvorby překvapuje, zní odlišně. Caipi je zvláštní ostrov, kde hudba získává zpět svůj rituální a duchovní rozměr.
Zásadní změnou je absence Rosenwinkelova zpěvu, tentokrát obstaral vokální linky Brazilec Pedro Martins, jehož senzitivní falzet většině písní vyhovuje. Tempa jsou ospalá, zasněná a zastřená jakýmsi dusným oparem, který prostupuje i zvukem nahrávky. Většinu nástrojů si Rosenwinkel nahrál sám: fúze latinskoamerické rytmiky, jazzové harmonie a rockového feelingu tím získala nezaměnitelný výraz.
Titulní song s jasnou inspirací brazilskou rytmikou a invenční melodickou linkou potěší jedním z nejvýraznějších Rosenwinkelových kytarových sól. Kama pokračuje v podobném duchu, přidává se uhrančivě rozechvělý falzet zmíněného Martinse. Casio Vanguard vůbec nejpříznačněji odkazuje k brazilské hudbě, přitom však podává spolehlivý klíč k pochopení nového Rosenwinkela: úlomky a fragmenty dvou až tří melodií se vracejí v nekonečných kruzích, prostupují se a mizí do ztracena. Tento princip funguje v rámci celého alba.
Zvukové kvality hledejme i v textové rovině: kromě angličtiny a portugalštiny Rosenwinkel zpívá vlastním nedefinovatelným jazykem, směs novotvarů je příbuzná experimentální poezii, lexikálně však odkazuje k jižním jazykům. Summer Song sice zavání příjemným letním bezčasím, hudebně se ale navrací k ortodoxnějšímu jazzu a tato tendence kulminuje v následujících harmonicky bohatých skladbách Chromatic B a Hold On. Jako by na chvíli vyhaslo neoromantické okouzlení a byli jsme vrženi zpátky do reality, viz ostré střídání tónin a drsnější zvuková barva kytary.
Magie a něha se vrací v nejintimnější písni alba Ezra, věnované Rosenwinkelovu nejmladšímu synovi. Poprvé zazní subtilní saxofon Marka Turnera, který jen tlumeně opalizuje něžnými melodickými linkami a svým výrazem souzní s láskyplným poselstvím a metaforickým požehnáním otce synovi na cestu labyrintem života. V countryovém aranžmá songu Little Dream překvapí bluesrockové kořeny, které se dostanou na povrch až v kytarovém partu vzácného hosta, Erica Claptona. Casio Escher, Interscape a závěrečná Little B nic nového k poetice alba nepřináší, ale každá jediná zapadají do jeho kontextu.
Caipi je čistá touha, roztančená radost a Rosenwinkelův vnitřní vesmír, který rezonuje pozitivní energií. Má dar svolávat, má schopnost sbližovat. Hudba Kurta Rosenwinkela je ale vrstevnatější, než aby působila jen v relaxační, esoterické roli. Caipi je ostrov plný radosti, která nemá s akademickou rutinou nic společného.
Kurt Rosenwinkel – Caipi (Sunnyside Records, 2017)
www.kurtrosenwinkel.com
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.