waghiss666 | Články / Recenze | 30.10.2013
Podle jakých kritérií vybíráme muziku? Myslím tím novou, čerstvou, našim uším neznámou muziku. Žánr? Jistě, první síto. Label? Taky často nasměruje. Já osobně hledím i na vizuál alba, ten napověděl nemálo. Dnes už se ale pod vyumělkovaným vesmírem a trojúhelníky a jelení hlavou a obrácenými kříži skrývá klidně punk rock, obal klame módními (grafickými) trendy. Artwork pro Nothing Violates This Nature, stvořen nihilistickou rukou Aarona Turnera, značí temnotu, a už po prvním pohledu neználek ví, že nemá nečekat grind. Dobře, přiznávám: atribut desky, který přilákal moji pozornost, je producent, k jehož výtvorům jsem se nesčetněkrát dostal úplnou náhodou. Tentokrát ale ne… Tyhle hlasité letohrátky, dirigovány medvědem Ballou, má navíc zčásti na svědomí jeho kapelní kolega.
Už první lechtání hajtky napoví, kdopak bude následující půlhodinu třískat do bicích. Typický rukopis Bena Kollera mi osvěžil paměť, vždyť jeho bokovka má v názvu prase, nojo. Hudební podobnost s Converge nevelká, deska spíš potěší posluchače Black Breath, oproti kterým ale tahle příroda nedýchá tak těžce. Povstává chaos, aby zjistil, kolikrát v rámci jedné skladby sežere posluchač přežvýkaný tentýž kytarový motiv. Adam sype šestnáctky jak tenkrát a zvolní až po otvíráku třetí skladby. Primitivní strach si zaslouží zpomalit, a i když nelítají třísky, funguje a působí. Bloodlines načne kytarová Slayeřina, stejně jako následující Off Suffering. Žádná krádež, naopak příjemná pocta thrashovým klasikům v rámci post-metalového zpomalení. Šílené? Vůbec ne. Tuhle supergrupu vystihuje kolonka ŽÁNR, kam si sami vepsali HATE, čímž se vyhnuli nutné volbě mezi sludgem a crustem. Celé album je intenzivně nasrané, ale bez újmy na zdraví poslouchatelné.
„Hudební temnota moshující v betonových Converskách.“ (ScreamJay) Nelze nesouhlasit. Veškerá nenávist může být stejně tak kulisou pro plivání síry, jako pro nepárové chaotické tanečky. Volba je individuální. Rada na závěr: nebojte se ochutnat i vedlejšáky svých oblíbených kapel. Těžko zastíní jejich spojnici, leč směry, kterými se ubírají, mohou nabídnout hodiny a hodiny blaženého chrochtání.
All Pigs Must Die – Nothing Violates This Nature (Southern Lord, 2013)
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.