Články / Reporty

Skream bez dubstepu jako král bez hradu

Skream bez dubstepu jako král bez hradu

David Čajčík | Články / Reporty | 01.05.2013

Táta dubstepu, člen supertria Magnetic Man a jeden z nejslavnějších producentů současnosti Skream přijel roztancovat pražské Roxy. Spolu s ním měl návštěvníky dostat do varu rasta MC Sgt Pokes, jehož zkušenosti ho předurčovaly k tomu, aby posunul hudební zážitek na nový level. Byl to ostatně on, kdo začal „mluvit“ do dubstepu a už u něho zůstal.

Z předkoncertních reakcí na facebookové stránce eventu se daly vysledovat dvě linie obav, které návštěvníci sdíleli. Zaprvé to byl strach z výkonu MCho, což se dá zejména po tristním představení I.D při setu Sub Focuse na Let It Roll pochopit. Jak říká Kato z Prago Union: „Většina MCs totiž střídá hovna nebo fráze a ten zbytek jsou jen různý druhy mezifáze.“ Druhá obava pramenila ze současných tendencí Skreamovy hudby, která se dubstepu vzdaluje mílovými kroky a míří do krajů houseu a techna. A říká se tomu progrese. No a jak to dopadlo?

Popravdě bych moc rád napsal, že Skream nabídl tak kvalitní set, že i ti nejzarytější fanoušci dubstepu zamáčkli slzu a vrhli se na stage. Bohužel, Skream nenabídl nic víc než hudbu srovnatelnou s rezidentními DJs pražských tanečních klubů a příznivci jeho starší tvorby znechuceně odcházeli do noční Prahy. Promo na koncert znělo: „Od jeho setu v ROXY můžeme čekat nejen dubstep, ale i moderní house, disco a další zajímavé žánrové fúze.“ Ve dvou hodinách, které měl vyhrazené, zazněl asi jeden patnáctisekundový dubstepový beat a jeho house, disco ani techno zajímavé opravdu nebyly.

Je pochopitelné, že člověk, který toho v dubstepu dokázal tolik, má nutkání hrát i jiné žánry, ale Skream se tímto totálně odřízl od minulosti, a to naprosto zbytečně. O kolik spokojenější by byli lidi, kdyby mezi remixy Prince a Donny Summer zahrál i Midnight Request Line. Jenže úplně vynechat dubstep, aniž by to bylo v konceptuální rovině typu: Skream – playing disco since 2012, to je asi na stejné úrovni, jako kdyby přijeli Faith No More a celý koncert hráli italský pop z Mondo Cane.

Co se týče MCho, u něho se obavy z otravných „povzbuzujících“ hlášek nepotvrdily. Seržant Pokes toho totiž obecně moc nenamluvil. Nechci to zbytečně přeinterpretovat, ale nemohl jsem se ubránit pocitu, že hudbě, kterou vedle něj DJ hraje, moc nevěří. Nebo to právě on nechtěl překombinovat a nechal mluvit hudbu, těžko říct. Každopádně jeho přítomnost byla minimální.

Netvrdím, že si pár stovek lidí koncert neužilo. V poslední třetině setu Skream zařadil remixy Feel the Heat, Move Your Body a několik dalších, které suverénně rozeskákaly publikum a akce končila velmi energickou diskotékou. Nicméně pocit, že Skream dělal a stále může dělat něco hodnotnějšího než 4/4 beaty, alespoň u mě přetrval.

Info

Skream & MC Sgt Pokes
26.4.2013, Roxy, Praha

foto © Anthony Stanley

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace