Soustavný sonický nátlak (Part Chimp)

Britští Part Chimp se dosud věnovali noise rocku, který se inspiroval Sonic Youth i zběsilými Lightning Bolt. Drool jde ovšem více než kdy dřív po sludgi. Pětice navazuje v první řadě na Melvins, a to nejen těžkotonážností, kterou je v obou případech docíleno dvojicí baskytar, ale i humorem a vokálními kreacemi. Obě kapely jsou dobře známé pro svůj nadhled, který je na první pohled zřejmý z přebalů desek. Lyrickou serióznost navíc sráží podvratnými textovými otočkami. Dle vokalisty a kytaristy Tima Cedara se Drool věnuje dystopickým fantaziím s trochou bezobratlovců navrch.

Novinka se po většinu času pevně drží žánrových pravidel, sází na mohutnost, kterou neposilují jen dvě basy, ale i podladěná kytara. Rovnici stále obohacují vlivy noise rocku, zejména skřípáním kytar a zahrnutím záměrných produkčních chybek. Ve srovnání s předešlými deskami ovšem Drool hlukové výpady mírní a více jde po sludgi. Houževnatostí a groteskností zde Part Chimp připomenou kromě Melvins i americké kolegy Torche, se kterými v roce 2011 sdíleli split. Výkop v podobě Back From the Dead funguje a upoutá chytlavými vokálními linkami, které prorazí navzdory zvukovému nátlaku. Deska však začne brzy na jednolitost dojíždět a z narvaného zvuku se rychle stává křeč. Následující skladby se nesou v podobném tempu, nenabídnou dostatečně silný riff nebo jiný výraznější hudební motiv, který by zvukovou zeď prorazil. Většině tracků nepřidává ani výše posazený polo-falešný zpěv či pokusy o rozbití monotónnosti, jako je přehrání pásky pozadu v závěru letargické One in the Eye. Spíše prošumí i experimentální mezihry. Zpět na vyšší otáčky desku nahodí až titulní Drool s pulzující rytmikou a vokály, které se nepodkopávají snahou o úsměvné vyznění.

Výraznější momenty po titulní skladbě nabídne až poslední čtvrtina. Dirty Bird upoutá hned v začátku volnějším tempem a polohou, která posluchače po hlavě nemlátí masivním sonickým kladivem jako první polovina alba. Track dobře graduje, brnká na nervy roztěkaným vibem a připomene autenticitu minulých desek. Kvalitou naváže i další It’s True, Man s břitšími vokály, tvrdší dikcí a rapidnější rytmikou. Po lehkém zaváhání se kapela v úplném finále vrací k dobře uchopené gradaci – nabídne příjemně skličující kytarové leady a efektní noiserockové glitche.

Drool je průměrná žánrová deska. Výše zmíněným kapelám se v jistých momentech vyrovná, někdy si od nich ale až moc půjčuje a ničím je nepřekračuje. Fanoušky táhlého a hutného zvuku potěší produkcí a soustavným sonickým nátlakem. Z perspektivy songwritingu je však deska poměrně plochá, jako by Part Chimp snahou o čistokrevný sludge obětovali kus svého charakteru. Drool na chvíli zabaví, ale nezanechá téměř nic, pro co by se fanoušci vraceli – spíše si pustí předchozí desky.