Světová deska? Modern Day Babylon

Nedávný dialog vyvolaný zcela spontánně, bezprostředně po shlédnutí klipu, ve kterém se moderní tvrdá kapela mladých ogarů nechá povraždit rusovlasou dcérkou, vyústil ve velkohubou pointu: sotva se začalo hrát, všechno prozradilo trojbarevnost vlajky. Hlavně český zvuk. Čest výjimkám, a není jich málo!

Nesnáším označení „hudební projekt“! A je to venku. Pokud se sejdou muzikanti a hrajou spolu rukama na nástroje, zasluhují si být právem označováni jako kapela. Tam, kde jsou struny a bicí, tam není místo pro projekt. Jak se to ale má s Modern Day Babylon? Muzikanti se sešli a hrajou, jenže on to celé produkuje (rukama i mašinkama) Tomáš Raclavský. Pusťte si Travelers pomalované rukou Camerona Graye, která oblékla i poslední desku Born of Osiris (nemalá trofej). A teď, bábo raď…

Hádanku rozetneme: tvoří, hraje, nahrává, aranžuje a míchá Tomáš Raclavský. Koncertuje kapela. A já se rozpouštím. Od první věci lítáme nad zemí, a to dost vysoko. Něha melodií se plazí po neprůstřelných hradbách agresivní rytmiky v rámci stále nepochopeného a těžce uchopitelného žánru. Monotónní? Jak pro koho. Raclavský zvládá kytaru čapnout pevně za krk a naložit jí, co unese, zároveň nezapomíná překvapovat každým uhnutím. Tady rytmice, jinde tempu. A ne všude se čeká (co rozsekne startovací chorál v Element?). Vokály? Jestli tenhle talent všestrannému muzikantovi schází, ve dvou věcech přizvaný Maxi Curnow dokazuje, proč se v podobném žánru nemusí jen hulákat. A bonusový Infinity remix je pouze potvrzením, že barikády mezi žánry byly prolomeny. Nic míň než světová deska.