Barka Fabiánová | Články / Recenze | 16.05.2013
Umělecká skupina Spitfire Company se už pár let zabývá fyzickým, experimentálním a tanečním divadlem. Po úspěšných inscenacích 13. měsíc/ Requiem za Bruna Schulze, Hlas Anny Frankové a Nedotknutelní se letos vydali do říše snů, ženství a krevet. A stejně jako předchozí představení, i Krevety à la indigo spojují originalitu s mystičností, taneční kroky se symboly schovanými v podvědomí a útržky snů a vzpomínek se zvukem bandoneonu. Ten mistrně ovládá Mathieu Gautron. Režisérkou inscenace je pak jedna z členek Spitfire Company – Miřenka Čechová a ke spolupráci byla pozvána i americká choreografka Sharna Fabiano.
Premiéra Krevet à la indigo proběhla v neděli 12. května a prý bylo plno. Pro velký zájem se hrálo i druhý den a i tentokrát se sál pražské Akropole zaplnil do posledního místa. Publikum tvořili z velké části tanečnice a tanečníci a herci. Krátce před půl devátou se sál ponořil do tmy a na pódiu, které představovalo kavárnu kdesi v lese, usazoval mladý číšník hosty. Cécile Da Costa s kloboukem ve tvaru krevety zpívá tango a na stole sedí dívka v šedých šatech s cigaretou mezi štíhlými prsty. Vzpomíná na den, kdy padal sníh a ona cítila smutek… V kavárně se potkaly Deren, Lee a Toy, odhalující tanečními kroky v rytmu tanga své nejtajnější vzpomínky, které jsou často bolestivé a děsící. Stejně jako krevety vše skrývají pod křehkou skořápku.
Tíživou atmosféru občas odlehčují vtípky (ať už „francouzská“ věta „že nežere že papá že nesere že kaká“, tak i pohotová odpověď číšníka na řečnickou otázku jedné z představitelek: Mám na výběr? – Ano, máme tu výběr z hroznů…). Vše se změní s příchodem temperamentní Joyce, která záhy ovládne celou scénu. Touha po svobodném vyjádření i osvobození se od tíživých vzpomínek s jejím příchodem získává nový smysl. Za co v současné době bojovat? Za co by stálo se obětovat? Svobodu krevetám, vaří se zaživa...
Když si čtyři dívky nasadí kukly a projektor na zeď za ně promítne čtyři barevné pruhy, okamžitě si vzpomenete na ruské Pussy Riot. Pak dívky zmizí, na scénu přichází číšník v lodičkách a pokouší se několika vtipy pobavit publikum. Přál by si být vtipný, jak prozradí na začátku. Ale celý jeho výstup působí poněkud rozpačitě. Dívky, které se vrací ze zákulisí, jsou teď v barevných šatech. A zdá se, že se dokázaly osvobodit od tíživých představ a smířit se s odlišnými pohledy na svobodu i ženství.
Celé představení je zahaleno do poeticko surreálných postupů, a tak není snadné jej interpretovat. Možná by stálo za to vidět ho ještě jednou. Možná by to chtělo vidět i další tvorbu Spitfire Company. Přesto bude po představení poselství týkající se svobody jasné všem.
Spitfire Company: Krevety à la indigo
13. 5. 2013, Palác Akropolis, Praha
foto © Martin Mařák
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.