Články / Recenze

Thurston Moore hraje black metal

Thurston Moore hraje black metal

David Vo Tien | Články / Recenze | 15.04.2014

Twilight vznikli jako projekt samotářů USBM (United States Black Metal) podhoubí. Na první desce se podíleli Wrest (Leviathan), Malefic (Xasthur) a Tim Lehi (Draugar), jen N. Imperial z Krieg a Blake Judd aka Azentrius z Nachtmystium kazí sraz vlků samotářů. Pokud ale přemýšlíme o Twilight jako o „all-stars“ kapele amerického black metalu, mají zde své nepopiratelné místo. Eponymní debut zní přesně tak, jak jména sestavy napovídají. Včelíny na hranici posluchačské snesitelnosti střídají bezduché thrashové riffy, vokály utopené dole v mixu, silně zastřené ozvěnou. Autorský podíl není rovnoměrný a snadno rozlišitelný. To je i hlavním důvodem, proč skladbám jako celku chybí vnitřní provázanost a jak vysvětlit kolísavou úroveň materiálu, což vzhledem k vysoké míře produktivity jednotlivých členů nepřekvapuje. Pro riffy se nechodí jako do sámošky pro chleba.

Malefic a Tim Lehi si zřejmě uvědomili, že jim spolupráce s ostatními nedělá moc dobře a stáhli se opět do ústraní. Což dalo šanci proniknout do elitního spolku čarodějů dvěma sice obyčejným, ale zato talentovaným smrtelníkům. Na druhé fošně Monument to Time End, přispěl svým hlasem a kytarou Aaron Turner z Isis!, který s sebou vzal Stavrose Giannopoulose z The Atlas Moth jako dalšího kytaristu. A k nim se ještě přidal Sanford Parker s kotletami jak dva kartáče (basorubec v Minsk, synťáky v Nachtmystium a Corrections House). Black metalu znatelně ubylo, nová krev vetkla především psychedelickou atmosféru, riffy z kategorie b zmizely, vyzrálost citelná, stejně jako nádech Isis.

Třetí a zároveň poslední deska. Turner má co dělat, aby stíhal Old Man Gloom, takže chybí. Judd sice dohodil Thurstona Moorea, ale zároveň na epitafu kapely, kterou rozjel, schází. Se Sonic Youth to není zas tak horké, jak se psalo, ovšem Moore se podílel pouze na jedné skladbě. Pod většinou materiálu je podepsaný Wrest, který byl nejproduktivnější i na předchozích dvou albech. Na III: Beneath Trident’s Tomb je black metal sice téměř pryč, náladově je ale blízko poslední desce Leviathan. Úvod desky předkládá vyloženě čůráckej noise, předznamenávající nepohodlný poslech. Konec desky se nese v industriálním oparu silně poznamenané Parkerovým působením v Corrections House. Mluvit o Twilight jako o blackmetalové superskupině, byť experimentálního ražení, je zavádějící a nedostatečné. Jejich odchod totiž není dětinská hra na Norsko, ale vyzrálá (post) metalová avantgarda přesahující pravidla i historii žánru.

Info

Twilight – III: Beneath Trident’s Tomb (Century Media Records, 2014)
https://www.facebook.com/TwilightBlackMetal

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Nádej na vyslobodenie emócií z masy chladného betónu (Jack the Hipper)

Jakub Veselý 30.08.2024

Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.

Kluci od velkých jezer z Ohia objevili svět (Cloud Nothings)

David Stoklas 27.08.2024

Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace