Veronika Tichá | Články / Reporty | 25.09.2024
Poslední kousky babího léta ve dne trávit venku a večer na koncertech, to zní jako ideální plán před začátkem podzimního, jinak dost potemnělého semestru. WWW jsem poprvé i naposledy slyšela minulé léto taky v Brně, na venkovní akci ještě za světla uprostřed jinak rušné ulice. Hudebně i performativně to bylo přesvědčivé, ale v prostředí narvaného klubu mnohokrát intenzivnější. Před WWW zahráli brněnští Vilagosh, kteří se na scéně pohybují poměrně krátkou dobu, přesto byl jejich elektro set nadupaný energií, chytlavými melodiemi a zvukovými finesami. Z kapely i publika čišelo nadšení a natěšení na zbytek večera.
WWW Neurobeat tvoří tři členové, ačkoliv na stagi vidíme jen dva. Ondřeje Sifona Anděru, který přebírá hlavní část zpěvu, nebo spíš rapu a mluveného slova, a stará se o hudbu, jak živé beaty a improvizaci, tak celkovou produkci. Vedle něj stojí Milesa Anděra Zrnić, bez jejíhož pronikavého hlasu by skladby postrádaly ikonický vibe. Třetí je výtvarník Lubomír Typlt, jehož dílem je většina textů. Typickými rysy pro Typltovu i Anděrovu verbální výbavu jsou jak fonetické, tak významové slovní hříčky, které ve spojitosti s kongeniální hudební složkou nabývají na neodbytnosti i podivnosti – často se můžou zdát jako nahodilá změť slov nebo jen slabik a hlásek, přesto nebo možná právě proto s experimentální elektronikou fungují výborně.
Koncert se nesl, v kontextu expresivní performance, v překvapivě uvolněném a přátelském duchu. Anděra se nenechal rozhodit drobnějšími technickými komplikacemi, naopak je využil pro bezprostřední komunikaci s publikem. „Tikej!“ zaznělo po několika skladbách z publika, výkřik nejdřív pochopený jako pobídka k pokračování. Ačkoliv jsou nahrávky WWW, a dostalo se na skladby ze všech čtyř, působivé, naživo mají mnohem větší dravost a naléhavost. Vrcholem byl Tikající muž nebo třeba Ne a Nadostřel z Atomové včely.
Z nové desky, na jejíž vydání spustili WWW crowdfundingovou kampaň, úspěšnou po pár dnech, nezaznělo živě nic, nicméně dvojice Anděrových předvedla, že umí aktuálně podat i starší věci – neomrzí jak hudební stránka, tak prezentace obohacená tanečními figurami. Texty fungují jako ponouknutí vypadnout z komfortní zóny, zamyslet se anebo jen zaposlouchat do jazykových spletí a najít v nich něco svého. Koncert na jednoho dopadl jako noc, propad do snového světa, který je jako zvláštní poetická pohádka, i noční můra, fascinující natolik, že z ní nechcete odejít.
WWW Neurobeat + Vilagosh
19. 9. 2024 Kabinet Múz, Brno
foto © Vendy Hemalová
Filip Peloušek 30.09.2024
Už příprava scény pro finální set v Concert Hall dávala tušit nápor na všechny smysly – fukary na listí, roztrhaná plátna a temné prapory.
Filip Peloušek, Dominik Polívka 29.09.2024
Jak byly první dvě noci pod Veletržákem ve znamení dystopie a pozvolného zániku civilizace, tak sobotní noc posouvá dění do chladné mechanické budoucnosti, kde jsou lidé pouhou vzpomínkou.
Klára Řepková 29.09.2024
Adam Dragun jen občas mezi skladby zařadí proklamace, které mají podtrhnout úzkostlivé vyznění nahrávky o „východoevropské verzi pozdního kapitalismu“.
Dominik Polívka, Jarda Petřík 28.09.2024
Kdo čekal, že program do druhé ranní ryze postávací/posedávací, toho 33EMYBW vyvede z omylu během prvních minut svého frenetického živáku.
Marek Hadrbolec 27.09.2024
Kanadská čtveřice sice několikrát nabídne záchranné lano v podobě melodie nebo silnějšího motivu, nikdo ale nemá vůli se ho chytit a nechat se vytáhnout zpět na světlo.
Dominik Polívka, Kristina Kratochvilová 27.09.2024
Přebíhám rozkopanou silnici k Veletržnímu paláci, který se na další čtyři večery, a brzká rána, stane mnohým druhým domovem. Mám skluz...
Jakub Veselý 27.09.2024
Ďalšie skladby napredujú bez pauzy a dlhé repetičné pasáže nehlásia koniec. Je to jeden celok, ktorý omamuje poslucháčov.
Jarda Petřík 25.09.2024
Jsou to právě tyhle kontakty a propojení napříč AV festivalovou scénou, které v budoucích letech posunou Lunchmeat festival co do prezentovaných projektů výrazně dopředu.
Jarda Petřík 24.09.2024
Po čekání na dostatečně silnou mlhu se rozsvítí intenzivní bílá světla a uprostřed prostoru před projekčním obdélníkem se pozvolna zhmotní postava Katariny Gryvul.
Jiří V. Matýsek 22.09.2024
U Dubliňanů je příběh tragické lásky dohrán až do konce, u Jeffersona nevíme, proč další „poor boy“ musel zemřít.