(U)tajený klenot Nového Zélandu

Kdyby mi někdo před pár měsíci řekl, že budu psát o Seth Frightening, zaťukal bych si jen sardonicky na čelo. Mé první setkání neproběhlo zrovna ku spokojenosti obou. Na festivalu Camp A Low Hum jsem odzíval pár písní a odešel poměrně znuděn s tím, že jsem si floutka na pódiu zařadil do škatulky k dalším ufňukánkům.

Člověk míní, pánbů mění. Od zmíněného festivalu jsem viděl Seana Kellyho (hlavní postavu Seth Frightening) několikrát a vztah se postupně vyrovnával. Když jsem se zúčastnil (skvělé!) akce Weird Folk for Weird Folk v kryptě kostela sv. Marie ve Wellingtonu, bylo to tak dobré, že jsem místy (a to velmi často) omdléval blahem.

Máme-li připodobnit poměrně originální zvuk Seth Frightening k něčemu, zkouším freak folkové běsnění Animal Collective, Sufjana Stevense, „divňouse“ kolem finského vydavatelství Fonal či třeba Fursaxu. Sami Seth Frightening se škatulkují jako folk-noise, chytlavé melodie narušují psychedelickými sonickými vpády.

Aby to nebylo tak jednoduché, je rozdíl, zda vystupuje Sean Kelly sám, anebo s kapelou. Pokud hraje sám s kytarou, je produkce intimnější, charakterizovaná vysoce položeným, až ženským hlasem, s občasnými emocorovými výkřiky. Zvuk kapely je rockovější, jde o mutaci post-rocku a noise rocku naroubovanou folkem. Kromě Kellyho tvoří kapelu nejčastěji stálý spolupracovník, velký kamarád a další figurka wellingtonského „podzemí“ Thomas Lambert (má vlastní dronový projekt i. ryoko; spolu se podíleli na těžce psychedelickém a fantastickém soundtracku na pomezí weird folku, ambientu, noise a drone music k divadelní performanci o konci světa – Eschaton Soundrack). Kelly je také člen méně „komplikovaných“ písničkářských Seth & Merle. Pokud neskousnete Seth Frightening, vřelé doporučení.

Seana jsem několikrát potkal v ulicích Wellingtonu, kde je v současnosti usazen, působí tak, že byste mu i pětidolar hodili – asi navždy ho budu mít zafixovaného v momentce před kostelem sv. Marie jako „trhana“ držícího v jedné ruce ošoupaný pedál s kytarou a v druhé rozpitou petku cideru. Avšak museli byste být slepí, abyste si nevšimli jeho kultovního statusu. Neobejde se bez něj prakticky žádná (undergroundová) akce, kde většinou vystupuje poslední – jako „velká“ hvězda. (O něčem vypovídá i fanpage na facebooku ). Kelly má za sebou také předskakování před velkými indie jmény jako Jonsi, Grizzly Bear, Beirut.

Než se pustíme do tvorby Seth Frightening, je třeba zmínit jednu důležitou věc, v dnešním cynickém světě stojící opět na okraji, a to, že veškerá jeho tvorba je založena na totální upřímnosti. A syrovosti.

Začneme Seannovou tvorbou na střední škole, z níž vybral na nahrávku B. Hoo/High school pět písní, které jsou tak dobré, že byste si nejraději usekali obě ruce. Nemusíte být příznivcem žádného alternativního třeštění, dokonce můžete poslouchat něco jako Kryštof, ale prostě musíte podlehnout. Posmutnělý lo-fi folk, který si Sean nahrával ve svém pokojíčku, staví na tradiční písničkové struktuře a obsahuje jen pár pazvuků, jako je třeba startování letadla. Za všechny třebas píseň Raven, při jejímž refrénu přestávám pravidelně i nepravidelně dýchat.

Docela si dovedu představit ten šok v roce 2010, který způsobil debut The Prince and His Madness. Něčím mi připomíná debut kanadských Final Fantasy (v náladě a dopadu na scénu), akorát místo houslí hraje prim kytara. Hudba kopíruje název, rozkročuje se mezi aristokratismem vlastní výjimečnosti, výbuchy šílenství a mladistvou radostí. Já jsem v (pozitivním) šoku doteď. (Mimochodem, stále je v prodeji limitovaná edice cd.)

O dva roky později (po malém intermezzu v podobě krásného – slabé slovo! – třípísňového B. Hoo) kontrují Seth Frightening nahrávkou plnou obsese sexem a smrtí (ach ano, píše se rok 2012 a blíží se datum 21. 12.) Don’t You Worry (Heat Death), která už charakterizuje současnou podobu. Písničková struktura se začíná rozmělňovat, přibývají hlukové a meditativně šamanské pasáže, nadpozemské melodie, zvláštní změny temp, stopáž ve většině přesahuje pět minut, vítejte ve světě weird folku. Písně Into the Water a Rebirth jsou tak něžné, že bratr tipoval (psych folkovou) Marrisu Nadler. Inu, není to ona. V podstatě ženský vokál, bez jakéhokoliv přehánění liga mistrů divného folku. Nebe se volá Seth Frightening. Chlapci v průběhu zdrsňují, v takové Don’t You Worry I Know zní skřeky jako z hlubiny samotných pekel a přidává se i hřmění apokalyptického post-rocku (Sending Stones).

Urine (A Container) z října letošního roku pokračuje v trendu drobení a destrukce písňových struktur ve prospěch táhlejších ploch a přimíchávání noisových prvků, žádné popovatění se nekoná. Asi nikoho nepřekvapí, že jde opět o zářez vynikající, ovšem stín Heat Death nepřekračuje.

Od posledního koncertu a současného poslechu nahrávek si jen mohu ukroutit hlavu, proč ten klučina není hvězdou světového formátu. Není totiž o nic horší než výše zmiňovaní interpreti, ba i lepší. Když trochu zagůglíte, není si o něm ani co počíst. Co se týče českých serverů – žádné překvapení, ale ignorace ve světě je mi podivná, protože jsem přesvědčen, že až se vydají Seth Frightening na tour, bude se uslintávat blahem, tak jako kdysi na koncertech Islaja nebo nyní u Grimes, které svého času znal také jen okruh nadšenců. Samozřejmě se mohu splést a možná se také Kelly spokojí s Wellingtonem, ale i tak jsme spolu s Full Moonem učinili první krok do informační temnoty.

P.S.: Všechny zmiňované nahrávky Seth Frightening si můžete poslechnout a stáhnout zdarma na bandcamp. Finační podpora je vítaná.