Martin Šmíd | Články / Reporty | 16.10.2024
Nad Brnem visí půlka měsíce, v Kabinetu múz je plno. Místo žije, dav je rozdělen na části. Jedni jsou venku, druzí rozesazeni u stolů, třetí stojí ve spletitých frontách na pití, šatnu a pásky. Na programovém plakátu vedle jmen A Place to Bury Strangers a Stella Rose stojí červenými písmeny „vyprodáno“. Není se čemu divit, americká skupina je svými hlučnými vystoupeními proslulá, a i Stella Rose, jméno, které je v porovnání s dvaadvacetiletou kapelou méně známé, se lidem v mysli lehce usadí jako dcera Davea Gahana z Depeche Mode.
Netrvá to dlouho a dav se přelívá do sálu. Uvnitř visí kouř a ve tmě z backstage tiše vychází Stella Rose a bez otálení vykopává s burácející perkusí, dunící basou a strohými kytarovými riffy. Na pódiu sama s předem připravenými smyčkami, na některé songy vytahuje kytaru a výstup je to díky své jednoduchosti strhující. Rose zpívá a vystupuje celým tělem a ve chvíli, kdy se dotýká natažených rukou, jako by večer skutečně začal a spadal tenký závoj, za kterým se do té doby schovávala. Podklad je tvrdý, ale o to líp se od něj dá odrážet do míst, kde je lehko, bezstarostně. U posledního songu, Angel, levituju a stojím nad něčím, s čím jsem přišel z venku, co už nepotřebuju.
Následuje pauza, u baru hraje Here She Comes od Slowdive a očekávání graduje. Merch vedle triček, vinylu, cédéček a kazet obsahuje i kytarové pedály značky Death By Audio, založené kapelou, už když začínala. I obal desky jejich nového alba Synthesizer lze použít jako základ pro složení syntezátoru. A Place to Bury Strangers mají jasnou misi, tvořit hluk jakoukoli cestou.
Zakládající člen Oliver Ackermann u kytary, John Fedowitz s basou a Sarah Wilson za bicími. Ozývá se blesk kytarového feedbacku. Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde. Posledních pár sekund nehybného napětí a pak s jednotným úderem začíná hodina a čtvrt zběsilého a nezkrotitelného zvuku. Ackermann s kytarou chodí tam a zpět, jako by měl nástroj vlastní mysl, Fedowitz stojí pevně na svém místě s očima na pedálech, shoegaze. Je těžké přesně určit, kde jeden song končí a druhý začíná, všechno spojuje noise.
fotogalerii z koncertu najdete tady
Když skupina hraje, pravidla mizí. Zvuk tupí zuby zhoubným myšlenkám a slouží před nimi jako úkryt. V hlavě už není místo na druhá rozhodnutí, první nápad vyhrává, Ackermann vede příkladem a dělá, co ho napadne – košile přes hlavu, protože poslepu se našlapuje instinktivněji, a kytara nad publikum, aby taky hrálo, protože žádná nota není špatná. Bubnuju na sebe rukama, pár bláznů skáče v opojení ze stage v pokusu o crowdsurfing, daří se jim to až na potřetí.
Ackermann práská s kytarou o zem a oběšuje ji na příhradové konstrukci a kapela se vydává do hrobu publika, kde v úzkém kruhu vyrábí rituální sérii divokých a nerozluštitelných improvizací. „I melt into the floor, when you get near.“ Při návratu na pódium je celý sál v rauši. Finálním kouskem je desetiminutová hluková palba, kterou u bubnů řídí Wilson atletickým výkonem. Koncert končí. U sálových dveří slyším stížnosti na bolest uší a jsem vděčný za špunty, bez kterých by neměl A Place to Bury Strangers slyšet nikdo. Je čas se vrátit do relativního ticha.
A Place to Bury Strangers (us) + Stella Rose (uk)
12. 10. 2024 Kabinet Múz, Brno
foto © Dag Markl
Alžběta Sadílková 15.10.2024
Znechucení a únava nemusí v hudbě působit jen jako karikatura, vztek nemusí být srostlý s násilím. Snad proto do sebe nedělní večer dobře zapadá i jako celek.
Veronika Tichá 15.10.2024
Hradec Králové v posledních letech osciluje mezi kulturní pustinou a energickými snahami oživit místní scénu. Nic není ztraceno aneb Jazz Goes to Town.
Marek Hadrbolec 14.10.2024
„Jenom si vzpomenout,“ křičí Lukáš Bouška opakovaně, zatímco se staré jizvy znovu otevírají a bolavé vzpomínky se derou ven.
Timon Láska 11.10.2024
Zatímco Oklou zhypnotizovala dav bublavě gradujícím a také nejznámějším trackem Lurk, Casey MQ roztancovává sál romantickou původní verzí What About Us.
Veronika Vagačová 11.10.2024
Hudba mala značne evokatívny charakter, tanečné a dynamickejšie časti pripomínali scenérie z latinskoamerickej dedinky a pobehujúce deti po uliciach, iné časti dialógy.
Václav Valtr 11.10.2024
Po několika úvodních písních přišel čas na lyričtější část reportoáru, vtahující do hypnotického a mrazivého světa svébytné estetiky...
Aneta Martínková 10.10.2024
V srpnu 2023 streamovací služba Spotify ohlásila, že její uživatelé a uživatelky za poslední rok naposlouchali přes tři miliony hodin nahrávek bílého šumu...
Veronika Havlová 09.10.2024
Když chcete zjistit, co je v Brně za kluby, jaké tam mají zvukaře, dramaturgii a nabídku na baru, naskočte na vlnu dvoudenního festivalu Batch.
Filip Peloušek 30.09.2024
Už příprava scény pro finální set v Concert Hall dávala tušit nápor na všechny smysly – fukary na listí, roztrhaná plátna a temné prapory.
Filip Peloušek, Dominik Polívka 29.09.2024
Jak byly první dvě noci pod Veletržákem ve znamení dystopie a pozvolného zániku civilizace, tak sobotní noc posouvá dění do chladné mechanické budoucnosti, kde jsou lidé pouhou vzpomínkou.