Michaela Šedinová | Články / Recenze | 14.09.2020
Stejně jako její hudba, působí Aiko nadpozemsky. I přes zdánlivou křehkost si dokáže jít za tím, co chce, a sama se stará o vše, co kariéra nezávislé hudebnice obnáší. V roce 2018 vydala první EP pojmenované Aiko a letos přišel čas prvního alba – Expiration Date.
Chytlavé melodie, které povětšinou ani na několikátý poslech neomrzí, rytmus a tempo taneční hudby, jemná elektronika. Album spojuje příjemné stránky popu s upřímnými texty, které odkrývají často bolestivé hledání sebe sama i k ostatním bytostem. A až na jeden moment v písničce Hunt, který asociuje Shakiru, jsou vokály Aiko perfektní a drží pohromadě s textem a celkovou náladou písniček. Její hlas zní jasně ve výškách i v hloubkách, emoce, které do něj vkládá, působí opravdově.
Uprostřed nahrávky čeká skladba Bad Influence a hraje tu důležitou roli. Je to potřebná dávka bezstarostnosti, aby si člověk odpočal od toho, co mu tížilo hlavu v předcházejících třech písničkách. V dramatické Apology je to vztah k sobě samému, v Down hledání svého místa a svých lidí. A Hunt je, ač pěkný, výkřik frustrace.
I druhá polovina se vrací k niternějším tématům. Koneckonců, bezstarostnost nemůže trvat dlouho. „When everything's right, it feels wrong.“ Nejsilnější skladbou po textové stránce je Only Child. Jeden z motivů, který se táhne celou deskou, jsou vysoké nároky na sebe sama, zde naprosto explicitně znázorněny opakujícím se „I should be better“. Není těžké se s texty ztotožnit, jsou to věčná témata podaná bez přehnaných klišé. Jedním z nich je pomíjivost, která stojí nad všemi ostatními problémy. Jako název tohoto alba. “Everything expires, our dreams and our desires.” Zůstane nám nostalgie, ale s tím se musíme smířit a jít dál.
A co bude dál? Po tak citlivě provedeném prvním albu je na místě se na to ptát. A sledovat, kam bude Aiko se svým textařským i hlasovým potenciálem směřovat. Zastavovat zřejmě neplánuje. „The wheels keep turning so I go,“ tvrdí v závěrečné skladbě.
vstupní prohlídka Aiko zde
Aiko – Expiration Date (Alena Shirmanova-Kostebelova, 2020)
spotify interpretky
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.