David Vo Tien | Články / Reporty | 29.04.2014
Poslední večer 5. ročníku Lunchmeat festivalu. Devítihodinový lajnap. Hra na schovávanou a satanské tango. Strobo a tma, tanec v temnotách, dusot kopyt čtyř jezdců basspokalypsy, minimalismus, maximalismus, ambientní plochy, hiphopová razance, taneční konstrukce, beatová dekonstrukce, software, hardware, synťáky, bicí i saxík. Kávičky, panáčky, pivečka, koho co udrží na nohou, rukou, vsedě, vestoje. Ráno ale budou nakonec všichni stejně hranatý, jak expresionistická dekorace ze třicátých let.
Rok 2026, goticky rozmáchlé tvary, proletariát vs. buržoazie, vizuální a estetický strop, německý expresionismus restart, verze 2014. Monochromatická nadčasovost. Forma plus Stroon kontra Metropolis. Ideální způsob jak zaktualizovat film němé éry a dostat ho znovu do povědomí diváků, a to přímou zkušeností sledováním, konfrontací s obrazem a autorským hudebním doprovodem. Forma. Elektroakustické těleso. Jemná práce s hudbou, dobře namazaný parní stroj. Vzpoura se děje na plátně, na skupinu jde sotva vidět. Ukázněná improvizace, se zavřenýma očima jde sledovat vývoj děje podle sluchu. Na vystoupení Cinema Royal byla laťka nastavená až příliš vysoko. Bez expresionistické stylizace, 2 000 000 voltů, prostoru transformační stanice, to už prostě není „ono“. Modli se a pracuj. Vzhledem k časovému skluzu a zmatenému lajnapu by se dvouhodinová šichta hodila víc do kina, jako doprovodný program, než jako volný rozjezd před Timem Exilem, Evianem Christem a 813.
Evian Christ zavřený v kleci útočí stroboskopy, jako kdyby střílel z laserovýho gatling gunu omračujících 200 blikaček za minutu. Kobercový nálet bass dropů, hiphopový instrumentály a trapový rytmy krájené dark ambientovými vsuvkami, občas piáno jak od Deaf Center. Tísnivá, psychedelická atmosféra, za kterou může „weird stuff“, který jeho beaty ozvláštňuje, mu teď všichni radí, ať je ze svých songů vyndá. K tomuhle vykleštění doufejme nedojde. Solitér, který na sebe upozornil po tom, co anonymně nahrál pár tracků na youtube, tedy především hudbou, to snad nebude mít ani zapotřebí. Ostatně od garáže se starou verzí Cubase se dostal až na desku Yeezus Kanyeho Westa a ne nadarmo vydává u Tri Angle. A na káněho GOOD Music teda taky.
Luchmeat festival 2014
25. 4. 2014, Studio Hrdinů, Praha
foto © Šimon Levitner
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.