RADEK.K. | Články / Recenze | 09.05.2013
Krásný žlutý třípanelový digipack s reliéfní ražbou, knížečka s texty a výpisem komunikace. Sledujte hodinky pana Decziho, pohlaďte pejska na dečce, proberte popelník s vaťany. Jediná chybička, přehození skladeb 1 a 6 na druhé desce, snad ani nestojí za zmínění. Deska vznikla společnými silami prostřednictvím crowdfunding platformy HitHit.com. Jsem rád, že se to povedlo, a hlavně, že tým s penězi neutekl do Západního Německa!
CD1
Skvělé antrée No Trabajar! Kdo slyšel cover verzi „Neckářovy“ Půlnoční, viděl „Tučného“ Rád se toulám rosou, nebude parafrázi ukulelového hitu za provokaci považovat. Přeložením jednoduchého textu jsem získal nepříliš informací, ale skoro dvě minuty smíchu. Byl-li by Ing. Pavel Pavel rádiově rotován, stal by se nepochybně peckou. Ovšem cizí kapitál, tupí šéfíci a podělaní redaktoři tuzemských médií jsou jiného mínění. Lhal bych, kdybych tvrdil, že neni som spokojný, ale Nemám čas mi jako vatička ze slovenského pobytu zní. Mezirolí nenabízí tác kremrolí, ani pytel rokenrolí. Od toho jsou na scéně jiní. Plesknout je přes Nosánek a hlavně jim neplatit bankovky. Užití je více. Když dojdou, střihněte brčko.
Mrak s klavírním doprovodem už už vypadá na seriózní milostnou píseň, ale cítím podvratný stín obřadního rozloučení. Cizácka legrácka The Moon And the Sun zavání bluesem a ten je nasmrádlý špinavou kytarou a zvláštním ruchem. Ústní trumpetka patří do nezpochybnitelného arzenálu každého folkaře. Laco Deczi cvičí každý den, před koncem použije známé téma (?). Je úžasné, jak je někomu (hlavně Baumaxovi) dáno podat i v zásadě prázdné, vycpávkové téma jako Úplně normální píseň... a já mu to žeru. Babí léto bez bab = očekávatelný humor, poetika „kotva, sotva, to ta Tvá“ a ladící pískání. No Cantemos! je rozkročena mezi Xaviho klasikou a jazzovým standardem. Být Julií, jíž Romeo nabízí Pivíčko, chrstnu mu jej do xichtu, ať si dělá prdel z plastelíny! Ale protože je to aktuálně vzkaz pro mě, „zamiloval“ jsem se. Forgotten Puppy, další bluesové olíznutí, další trumpeta a vzduch studia a hybaj si oprášit zbytky angličtiny. Jak vše začalo, tak i končí. Improvizovaná experimentální dvanáctka pod vlivem a luxusním sólistou na flétnu. Měl jsem iluzi o serióznosti, ale Proč jsi mi jí vzal?.
Ptal jsem se sám sebe, jak z nastavené laťky pan Baumaxa výbrus Lee? Podobně jako Herr Zimmermann kdysi revolučně, vsadil na elek3še gitáru Fender Zvratkocaster. Čtyřicetiminutová sólovka tak neztrácí vše již dříve slyšené, ale znovu si uvědomuju, že tenhle chameleón mě je schopen bavit.
CD2
Druhý disk nabízí celokapelní verze devíti písní již slyšených a nádavkem jednu extra. Znovuobjevení elektriky dělá z hitůvky Ing. Pavel Pavel tichý rock nebo hlasitější folk. Jako by nepatřičné drnkání nebo práce u mikrofonu vytrhává z chlácholení. Zda bych si pomyslel, že Pivíčko v kapelní podobě připodobním k Butům. Houpavé podloží elektrického piána, sólující dechy. Kombinace čistého klidného piána, napružené elektrické kytary a doladěného hospodské vtipu vstoupila ve vlastní Židot. Nebýt jedné věty na konci, mohli bychom příběh o Čecho-Američanovi jazzové trumpety nazvat instrumentálkou. S každou další a další písní mě napadá, zda nebyla druhá část nahrána pro slabší nátury. Tolik klidu, serióznosti a normálnosti. Jistě se najdou drobné lahůdky, jako např. destrukce v polovině Mezirolí, citlivé odříhnutí na úvod Nosánku, který má také drobné hitové ambice. Drásavě vytavenými dechy však tato planá iluze končí. Zajímavé, jak hlavní protagonista nechává prostor ostatním. Sólující trumpeta a trombon se nádherně předvedou v nedlouhé No Cantemos!. Astma Vladimíra Mišíka už v minulosti protřásáno bylo, teď přichází na řadu v Úplně normální písni Jan Spálený. Caddy le grandí zo slovenčinou, na odlehčené sex tetě rozjíždí stupnice a trylkuje, až je v závěru úplně přetrumpetováno. Forgotten Puppy dá upomenout na mediální hit Faith No More Easy, popřípadě jinou barovou odrhovačku.
Podle prvních nástřelů to vypadá, že si zatím budu více pouštět sólovku. Není však pochyb o skrytém půvabu a ukrytém potenciálu Baumaxbandu.
Xavier Baumaxa - Dawntempo (vlastní vydání, 2013)
www.xavierbaumaxa.cz
Autor provozuje Napalmed.blog>, prostor mezi hudbou a hlukem.
foto © Roman Flössler
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.