Yasiin Bey za svými hranicemi?

Yasiin Bey zkusil v lednu 2016 vycestovat z Jihoafrické republiky na tzv. světový pas – oficiálně neuznávaný dokument vydávaný nezávislou organizací propagující světové občanství. Gesto, kvůli kterému jej jihoafrická vláda odmítla pustit ze země a držela jej po většinu roku uvnitř svých hranic. Žádala jediné – omluvu. Ta nakonec přišla, načež mohl hudebník a herec vycestovat zpátky do USA. Deska December 99th zní bohužel trochu jako tento průvodní příběh. Nepovedená manifestace vzletných idejí těžící z veřejně známého statusu, po níž však původní rebel stáhnul ocas mezi půlky. December 99th není originálním hudebním dílem, ale výsledkem zadrhávajícího se setrvačníku osobnosti s řídnoucím charisma.

Pozorný poslech odhalí více než prvotní paralely s Gonjasufim, odhalí docela jiný výsledek. Yasiin Bey tentokrát mnohem častěji zpívá, než rapuje, a obzvlášť zpěvu chybí výraznější emoce, která by dokázala hudbu ukotvit. Místo toho jsme svědky nevzrušeného přednesu, který nemívá daleko k letargickému mumlání. Lyrický obsah, Beyova tradičně silná stránka, dostává tentokrát úplně na frak, na albu nelze najít jediné celistvé sdělení. Místo nich přichází ke slovu řada bezobsažných popěvků, které se často vzájemně recyklují a vposled nevinně proplouvají, aniž by dokázaly zanechat silnější dojem. Marné je hledání momentu, který by dokázal vytrhnout nebo navnadit, jednotlivé písně se zdají být skicami či nevinnými studiovými hrátkami, které však studio v této podobě neměly opustit.

O něco lepší známku si zaslouží beaty Ferrariho Shepparda, který album produkoval, ale širší veřejnosti je znám jako novinář, všestranný umělec a sociální aktivista. Dokáží potěšit chytlavým nápadem jako v Tall Sleeves, ale na to, aby zachránily dobrý dojem, nemají. Yasiin Bey prohlásil, že se jedná o jeho poslední album, a je proto smutné, že působí jako by do něj neinvestoval žádnou energii. Pokud by chtěl v tomto duchu pokračovat, je dobře, že nic dalšího už nechystá.