Marek Hadrbolec | Články / Reporty | 27.09.2024
Činely vibrují pod pravidelnými údery a monotónně zvoní v uších. Kytarista Mathieu Ball a basák Liam Andrews pomalu krouží kolem sebe. Našlapují zlehka a opatrně. Každý krok v téhle neexistující choreografii má svoje místo, stejně jako každé brnknutí do struny v naopak velmi zřetelných skladbách. Kolem nich se pomalu zvedá hutná zvuková stěna, která se co nevidět zřítí do nedočkavé náruče publika. Stane se tak ve chvíli, kdy se sálem poprvé rozezní éterický hlas Robin Wattie.
Následující hodinu se publikum bezmocně utápí v nekonečných vodách reverbu a vibrujících zvukových ploch. Dobrovolně tone v monotónním žalozpěvu za všechnu ztracenou krásu a štěstí. Kanadská čtveřice sice několikrát nabídne záchranné lano v podobě melodie nebo silnějšího motivu, nikdo ale nemá vůli se ho chytit a nechat se vytáhnout zpět na světlo. Smutek ukrytý ve skladbách Big|Brave je příliš silný a až příliš opojný.
Propustka z náruče všeobjímajícího zármutku nepřichází ani v momentech, kdy se paličky zastaví ve vzduchu a prsty přestanou hladit struny. Celé pódium je pro skupinu hudebním nástrojem. Stačí zapřít hlavu kytary o kovovou konstrukci a jezdit nahoru a dolů. Stačí obejmout a rozkývat kytarové kombo. Užívat si, jak vazbí, a zakomponovat nepříjemný hluk do už tak bolestivých skladeb. Nazvučeno je skvěle a každý zvuk je naneštěstí plastický a hmatatelný. Od nejhlubšího basového tónu po vysoký extatický výkřik. „I felt a funeral.“
Američanka MJ Guider, která Big|Brave předskakuje na evropské tour a která disponuje obdobnou náladou i zvukovým arzenálem, provedla v úvodu večera zaplňující se sál zvláštní zvukovou cestou. Od neurčitých dronových ploch až po pravidelné darkwave beaty, od hluboké basy, ze které vibroval žaludek, až po elektrizující kovové drnčení strun. Od tiché a klidné recitace až po zpěvný opakující se refrén. Její set představoval krystalizaci depresivní hudby a stálo za ním neustálé otáčení knoflíky mixážního pultu, šlapání kytarových pedálů a trpělivé zachytávání zvuků do smyček. Hodně práce pro dvě nohy a dvě ruce, které si navíc neodpustily dvakrát sáhnout po příčné flétně. Hodně práce, která přinesla intenzivní zážitek.
Big|Brave (ca) + MJ Guider (us)
25. 9. 2024 Kabinet múz, Brno
foto © Marek Hadrbolec
Filip Peloušek 30.09.2024
Už příprava scény pro finální set v Concert Hall dávala tušit nápor na všechny smysly – fukary na listí, roztrhaná plátna a temné prapory.
Filip Peloušek, Dominik Polívka 29.09.2024
Jak byly první dvě noci pod Veletržákem ve znamení dystopie a pozvolného zániku civilizace, tak sobotní noc posouvá dění do chladné mechanické budoucnosti, kde jsou lidé pouhou vzpomínkou.
Klára Řepková 29.09.2024
Adam Dragun jen občas mezi skladby zařadí proklamace, které mají podtrhnout úzkostlivé vyznění nahrávky o „východoevropské verzi pozdního kapitalismu“.
Dominik Polívka, Jarda Petřík 28.09.2024
Kdo čekal, že program do druhé ranní ryze postávací/posedávací, toho 33EMYBW vyvede z omylu během prvních minut svého frenetického živáku.
Dominik Polívka, Kristina Kratochvilová 27.09.2024
Přebíhám rozkopanou silnici k Veletržnímu paláci, který se na další čtyři večery, a brzká rána, stane mnohým druhým domovem. Mám skluz...
Jakub Veselý 27.09.2024
Ďalšie skladby napredujú bez pauzy a dlhé repetičné pasáže nehlásia koniec. Je to jeden celok, ktorý omamuje poslucháčov.
Veronika Tichá 25.09.2024
Z nové desky, na jejíž vydání spustili WWW crowdfundingovou kampaň, úspěšnou po pár dnech, nezaznělo živě nic, nicméně dvojice Anděrových předvedla...
Jarda Petřík 25.09.2024
Jsou to právě tyhle kontakty a propojení napříč AV festivalovou scénou, které v budoucích letech posunou Lunchmeat festival co do prezentovaných projektů výrazně dopředu.
Jarda Petřík 24.09.2024
Po čekání na dostatečně silnou mlhu se rozsvítí intenzivní bílá světla a uprostřed prostoru před projekčním obdélníkem se pozvolna zhmotní postava Katariny Gryvul.
Jiří V. Matýsek 22.09.2024
U Dubliňanů je příběh tragické lásky dohrán až do konce, u Jeffersona nevíme, proč další „poor boy“ musel zemřít.