Jakub Koumar | Články / Recenze | 25.04.2017
Zjevení. Asi tak by se dalo popsat pražské duo Lavra, upozorňující na svou existenci prvním mixtapem EVE. Projekt zpěvačky Barbory Zelníčkové a Tomáše Vondry, člena držitelů Vinyly Orient, vydává tajemnou desku. Mixtape doplňuje film připomínající roztříštěnou snovou koláž, v níž se prolínají zastřené i deformované obrazy představ a myšlenek.
Nahrávka EVE se představuje jako těžko předvídatelná, sebevědomá a uhrančivá. Honosí se nepřeberným množstvím vlivů i jejich precizním mísením, kombinováním a vyvažováním, přináší hrozivou zvukovou smršť i ambientní klid. Obojí se potkává v pevných a vynalézavých melodiích hlasu Barbory Zelníčkové. Těmi zpěvačka žene skladby vpřed a nenechá je příliš zpomalit nebo utéct zbytečně daleko. Její líbezný hlas má v sobě cosi neodolatelně temného, jako volání Sirény vábí do světa mohutných, valících se dronů a nabroušeného ambientu, do světa, kde nic dlouho nepostojí. Vibe střídá vibe a z jeho mizejících rezonancí vstávají poklidně táhnoucí se plochy, ale jen než je rozvlní hutná rytmika, jejíž kontury se postupně rozostřují ve skřípot a šum.
Lavra nakukují do witch housu, ale jdou za jeho hranice, navštěvují dark pop, jako doma jsou v experimentalu a notují si s noisem a dronem. Všechno se do sebe navzájem zahryzává a každá ingredience má zároveň přesnou míru. Nejednou se schyluje k rytmickému sprintu, ale vzápětí ho zaškrtí záměrné nedokonalosti, rytmus se rozpadá, obaluje ho nejistota, rozostřenost. Zvukový obraz se třese, jako by ho natáčela nejistá ruka. Tehdy se i jinak neochvějný hlas stahuje do role vytrácející se ozvěny na pozadí očistné, ambientní melodie, které však nikdy nechybí kakofonní nádech temnoty. Každý okamžik EVE doprovází stinná stránka, napětí.
Lavra se vynořila z neznáma s mimořádně podmanivým albem. Ve všech jeho koutech číhá něco neblahého, ale zároveň přitažlivého. Je výjevem zpoza hranic vědomí, z míst, do nichž je obtížné se dívat, ale zároveň se jim vyhnout.
Lavra – EVE (diy, 2017)
www.lavra.bandcamp.com/album/eve
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.