Zlato i emoce (Holy Moly & The Crackers)

Čtyři roky koncertování, cestování po Americe a sbírání inspirace. Nové album britských Holy Moly & The Crackers nazvané Solid Gold představuje pestrou směs žánrů, která nepřestává být soudržná a opírá se o pevné rockové základy, je plná emocí a vyspělé sebereflexe.

Že se má Solid Gold opírat o vlivy Boba Dylana, Carole King či „kytarové riffy Jacka Whitea v jeho nejšílenějším období“? Písně na albu spíš ovlivnila vlastní zkušenost Holy Moly & The Crackers – v hudbě i v textech. Rázem se tak octneme v autě na půlnoční projížďce podél moří, která se jednou možná rozdělí, jako se rozdělí lidské srdce, než z něj zbude jen kus tvrdého zlata. Refrén titulní skladby je chytlavý jak síť na motýly, stejně tak její nosný kytarový riff. Podobné platí i pro Skyline Drive, ve které si teď a tady užíváme cesty plné panoramatických výhledů.

Cestování čiší i z rytmů skladeb, pohodově plynoucích celou stopáží. Nechybí vroucí pocity lásky, která je možná jen zlozvykem (Bad Habit) nebo vzdor těla vlnícího se jako řeka (Like a River) a s řekami se zas vracíme k plynutí, cestám, proudům. Rychlejší rytmy střídá zklidnění (folková Come On Down) a to zase horoucnost (Hot Red), nejvydařenější My Money zaujme vedle basové linky i tím, že zpěvačku Ruth Lyon na začátku vystřídá kytarista (a současně manžel) Conrad Bird.

Solid Gold je album energické, stejně jako bývají živá vystoupení Holy Moly & The Crackers. Přispívá k tomu rytmická soudržnost kapely i soulový zpěv Lyon s autentickým přízvukem odněkud z Newcastlu. Bez ní by taky kapele chyběly housle, které veskrze poprockovým písním dodávají folkový sound (balada Give Me a Hammer).

Desku uzavírá skladba Angeline silným basovým riffem a rytmem, který potvrzuje, že by skupina chtěla být zpět v Texasu, na širokých dálnicích a ještě širším nebem nad hlavou. Solid Gold je jako čerstvě vyrýžované zlato, které si kapela přivezla z cest po amerických dálavách a ke kterému přidala vnímavost, roztančenost i sebevědomí.