Zvukový ambient ve své nejčistší podobě (IQ + 1)

Improvizační hudba? Jak prosté. Párkrát si uděláte večírek s podobně naladěnými přáteli. Každý si přitáhne své nástroje nebo další zdroje zvuku. Zapne se tlačítko rec a každý začne hrát, jak to zrovna cítí. Pak vám to edituje a učísne další kámoš – to, aby nechybělo trochu nadhledu – a vy můžete vydat další desku. Fajn. A teď vážně. Jak se pozná skutečně dobrá a smysluplná improvizace od bezúčelných hrátek a póz? Jednoduše. Výsledkem snažení jsou hudební skladby.

Sdružení IQ+1, tedy lidé, které najdete třeba také v Gurun Gurun, Pražském improvizačním orchestru, Poisonous Frequencies, B4 a dalších, stojí na volnomyšlenkářských improvizačních základech od úplného počátku a od té doby (první album Tváří v tvář vyšlo v roce 2011 jako DIY, druhé s eponymním názvem vydal label Polí pět o dva roky později) také předvádí, jak pevné místo a smysl improvizace na hudební scéně má. Odvaha tvořit za pochodu, umění nechat se nést možnostmi daného prostoru a situace, umět naslouchat spoluhráčům a spolupracovat, poznat i okamžik, kdy jít do popředí.

IQ + 1 svým pojetím vlastně tvoří zvukový ambient v jeho nejčistší podobě. Všechny zvuky mohou být hudba a elektronika i klasické nástroje – viola, klarinet, trubka, perkuse, saxofon – tu často pracují především právě pro kouzlo daného zvukového okamžiku. Kolem nich pak zní field recordings, hraní na gramofony a další efekty.

Šest hudebně-zvukových krajin alba Conversaphone Plus plyne v poklidném a zadumaném tempu, zní tu kosmický post-jazz, konkrétní hudba, soudobá klasika, avantgarda. Tracky ale zároveň baví svou elastičností a volnomyšlenkářstvím. Táhlým zvukem najednou škubnou těkavé okamžiky, jako když myši proběhnou místností ve ztichlé noci. Někdy souzvuk nástrojů přináší měnivé dronovitě psychedelické kopule, jindy hbité krysí tlapky doprovází smutné dechové sólo osamělého ponocného, kterému vzali lampu.

Poslech Conversaphone Plus je tak jako procházka magickým světem zrcadel, které tu a tam mění realitu, není to ale show, kde se lidé míjejí ve veselém šklebu nad tím, jak bizarní tvary by jejich těla a tváře mohly mít. Tady jde o radosti jiného druhu, z objevování, bizarnosti laskavé a vřelé, z energie, kterou přináší zvuk společně sdílené radosti zkušených hudebníků a jejich čiré a bezbřehé magické improvizace.