Články / Reporty

Apokalypsa a znovuzrození podle Enkiho Bilala

Apokalypsa a znovuzrození podle Enkiho Bilala

Anna Mašátová | Články / Reporty | 09.02.2014

Švýcarský trumpetista Erik Truffaz je v Čechách téměř jako doma. Vrací se sem často, tuzemská fanouškovská základna spolehlivě zaručuje více než slušnou návštěvnost, a i když je jeho jméno nejčastěji spojováno s jazzem, Švýcar se s elegancí sobě vlastní pohupuje na nadžánrových vlnách. Sám dokonce aktivně vyhledává nové hudební talenty, díky němu svět poznal nadané zpěvačky Sophii Hunger či Annu Aaron.

I přes Truffazovo nabité portfolio je multimediální projekt Being Human Being značně exkluzivní záležitostí, která konzervativnější posluchače může vyvést z míry. Živý soundtrack k mnohdy apokalyptickým výjevům bosenského umělce Enkiho Bilala není pro každého.

Bilal, vlastním jménem Enes Bilalovic, se narodil v Bělehradě. Z uvedení Being Human Being v Čechách mohl mít radost, jeho matka totiž pochází z Karlových Varů, otec je Bosňák, kdysi dávno Titův osobní krejčí. Pro výtvarníka bylo zásadním zlomem přestěhování rodiny do Paříže. Ve čtrnácti potkal Reného Goscinnyho, autora Asterixe i Malého Mikuláše, který Bilalovi dodával kuráž a dokonce ho zaměstnal ve svém ateliéru. Bilal si později vyzkoušel také práci u filmu, naposledy nadchl výtvarnou veřejnost neobvyklou výstavou Les Fantomes du Louvre. Dvaadvacet místností slavné galerie Louvre ozvláštnil vkreslenými duchy zemřelých vojáků, důstojníků či múz vmalovaných do obrazů. Spojení mistrů trubky a štětce na jednom pódiu tak slibovalo jedinečný, i když poněkud depresivní zážitek.

Zatímco se sál pražské Akropole zvolna plnil, Truffaz se s výrazem i vizáží funebráka coural kolem, aby se nakonec chvíli po osmé zjevil na pódiu spolu s dlouholetým spoluhráčem, bubeníkem Philippem Piponem Garciou, a spolupachatelem šest let starého alba Mexico, elektromágem Fernandem Coronou aka Murcofem. Současně s nimi se na plátně začal odvíjet prazvláštní příběh.

Úvodní část zahájilo víření Garciových paliček, přidávala se trubka. S čím dál jasnějšími konturami výjevů na plátně se bubnování a lament Truffazova nástroje stávaly naléhavějšími, melodie gradovala, získávala na intenzitě, přecházela z nu-jazzu do trip-hopu, aby se rozplynula v hypnotickém chilloutu. Z abstraktní kontemplace se rodily postavy prožívající násilné scény, utrpení i katarzi, jakési znovuzrození s vidinami budoucnosti. Slov nebylo potřeba, jen Truffaz občas zapracoval do hudebního proudu hrátky se smyčkami nebo skřeky. Kruh života se po devadesáti minutách fascinujícího poslechu uzavřel, ovšem mnozí odcházeli zaskočeni. Dlouho vytleskávaný přídavek okomentoval Truffaz jen slovy poděkování a konstatováním, že více věcí už sice nemají, ale něco přeci jen zahrají.

Nedá se než souhlasit s komentářem Bilalova umění v deníku Le Figaro, které se hodí i na muzikanty, kteří malbám vdechli život. „Nikdy neudělá to, co by bylo prvoplánové nebo očekávané. Krása se mísí s ošklivostí a utrpení s radostí.“

Info

Being Human Being: Truffaz, Murcof, Bilal
6. 2. 2014, Palác Akropolis, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace