Boskovice ve třetí čtvrtině: divadlo na hradě, muzika v podhradí

Tmavé mraky vystřídala konečně modrá obloha, čas objevit, co přichystal Unijazz v Boskovicích na sobotu. Na UNI scéně si po NoAR+IS+ chystali nádobíčko Kontroll. Prvních pár tónů trhalo v uších kovadlinku i s kladívkem, poobědový klídeček se nekoná. Statečnější jedinci se přesunuli před pódium, někteří se v rámci zachování zbytků sluchu vydali na výstavu fotografií Pod proudem studentů Katedry fotografie FAMU. Pěkné fotky s nehezkým obsahem bezútěšné monstrozity – Dukovany, Temelín, Bečov. V hlavní roli elektrické rozvody a elektrárny v protikladu s obyčejným životem okolních obcí. Snad bude lepší užít si romantiku boskovického hradu. Cirkus TeTy, dvě dívky a silová akrobacie. Katka a Tereza mají ramena jak Arnie Schwarzenegrů, kouzelník Arnoštek by po shlédnutí kousků na provazech zezelenal závistí. Jen by to chtělo zapojit prvky více do děje představení, aby to dávalo smysl. Mezinárodní Zirk Mir zakotvil se svou lodí v srdci hradu, početné dětské obecenstvo bylo skopičinami námořníků nadšené, zatímco rodiče přemýšleli, zda jsou chlapci z gumy.

Ruská kompanie usazená v Praze, Teatr Novogo Fronta, předčila se svou Causou Fatalis veškerá očekávání. Škorpení mezi obyvateli jednoho domu se zvrhlo v apokalypsu. Kolem prošel Dalího slon, planuly ohně a divák získával čím dál neodbytnější pocit nicoty a zmaru. Husí kůže a mrazení v zádech, dlouhý čas na vydýchání, ještěže je ohlášeno zpoždění začátku jazzové scény. Cestou do výstavní oázy klidu se dalo ještě skočit na pár minut Kittchena. Ne, masku si nesundal. Rozhárané nitro se postupně tišilo při prohlídce deníků z cest Michala Cihláře v boskovickém muzeu, jednotlivé stránky visí za sklem jak sbírka vzácných motýlů, vyplatí se zapůjčit si lupu a prohlížet detaily.

Čtvrteční blues vystřídala od pátku česko-německá jazzová scéna. Trio Schmetterling dorazilo později kvůli dopravní zácpě, omluvilo se však s tak roztomile nesmělým úsměvem, že se nikdo nezlobil. Bubeník Jan Roth, basák Alexander Binder a kytarista Keisuke Matsuno hrají jazz slyšitelně ovlivněný minimalismem a post-rockem. Krátké skladby s až meditativně opakujícími se motivy a překvapivým vyústěním jsou často doprovázeny na stařičký synťák Juno-60. Z večerního skleníkového programu bezkonkurenčně nejlepší počin.

Po deváté hodině se začínalo v letním kině. Na spojení horká maďarská krev asi něco bude, dokladem budiž Kerekes Band. Při porovnání prvních alb s letošní novinkou Folklore Man je téměř na pováženou tvrdit, že Kerekes Band hrají world music. Flétna a viola sice zůstávají, ale jinak je to rockový etno/funky nářez se vším všudy. Publikum sice chvíli netušilo, co se děje, a sedělo v očekávání na lavičkách, brzy ale vznikl slušný kotel. Zsombor Feher v husarském kabátci pištěl tak rychle, že kdyby se někdy namísto muziky začal živit jako krysař, nemusel by hlodavce topit v řece. Chcípli by utancováním po cestě. Zdatně mu sekundoval jeho bratr, bubeník Viktor Feher, funky pecka Mr. Hungary v jeho podání z hlavy jen tak nevyleze.

Ne každý pokus o znovuvzkříšení minulosti dopadá špatně. Kubo Ursiny se rozhodl vzdát hold tvorbě svého otce Deža obnovením skupiny Provisorium. Přizval jeho spolupracovníka Mariána Jaslovského a postavili spolu kapelu i program z Ursinyho písní. Bohužel se zdálo, že mladší generace před pódiem neměla pro poetiku Dežových písní příliš pochopení. Někteří se stupidně dožadovali Mňágy nebo se nahlas vybavovali, ve skleníku by projekt našel vnímavější publikum.

Zlatý hřeb noci. Z Izraele zavítali do Boskovic Oy Division, se speciálním moskevským hostem Psoyem Korolenkem. Boskovice letos ukazují hned několik podob klezmeru, Oy Division se v dnešní době hudebních fúzí snaží o co nejsyrovější podobu, bez elektronických vymožeností. Publikum mělo navíc dosti jedinečnou možnost slyšet téměř premiérově nový koncertní program k vydání alba Dicunt, premiéra se odbyla nedávno v Tel Avivu, a dle ohlasů boskovických návštěvníků je to setlist více než zdařilý. Oy Division přidělali pár vrásek na čele organizátorů, když po jejich výzvě vtrhnul dav za zábrany před pódium. Kapela nadšená, produkce méně, po dvou písních sjednána náprava, vše v klidu, s úsměvem, to se jinde nevidí. Ot azoy!

Valmezská stálice českých pódií od roku 1983 už si nemusí nic dokazovat. Songy Mňágy a Žďorp dávno zlidověly, fanoušci stále dokola vyžadují více jak dvacet let staré písně, zkrátka sázka na jistotu. Proč si však Mňága nedopřeje zpěvačku, která umí zpívat a ne jen exhibovat, je záhadou, Fialův Měsíc dostává pokaždé na frak. Písnička pro Tebe, Hodinový hotel, Dutý, ale free a tak dále, nepřekvapivé, avšak příjemné, amfiteátr duněl nadšením.

Třetí festivalový den byl nejnáročnější, i nejvydařenější. Kolik lidí se zvládne probudit na nedělní ranní prohlídku ghetta?