Petr Janiš | Články / Recenze | 28.03.2015
Chlast a úsměvy smutných mužů
Josef Formánek je dnes znám jako spisovatel prózy s autobiografickými prvky. Nejprve založil cestovatelský měsíčník Koktejl, kde téměř třináct let působil jako šéfredaktor. Následně napsal šest knih, z nichž prvotina Prsatý muž a zloděj příběhů působila jako zjevení. Jeho poslední román nese název Úsměvy smutných mužů.
Formánek v něm tne do živého na několika frontách. Až na dřeň odhaluje soukromí, jež ho dovedlo (a jeho druhy v léčení) k „zatažení záchranné brzdy v poslední možné chvíli“ – odhodlání podstoupit odvykací kúru závislosti na alkoholu. Tato vrstva románu působí nejpřesvědčivěji. Nejde o alibistické žvanění, příběhy jsou syrové a plné zvratků, fekálií i falešného sebepřesvědčování o „drobném“ problému, jenž lze bez obav zvládnout. Vypravěči jsou lidi z různých pater sociálního žebříčku, kteří neustáli rozdílné životní ťafky profesního i osobního života. Vyjevování těchto „tajemství“ mnohdy doprovází nepříjemný pocit, že se TO může stát každému. A kam až lze spadnout? „Pak zavolal švagrovi, ať ho odveze k mámě. Když se u ní pokusil oběsit na kličce od okna, máma ho zmlátila a donutila napsat na kus papíru, že se půjde opravdu léčit.“ Takto končí veškerá legrace...
Formánkovým zlomovým okamžikem bylo přiznání si, že „to už nešlo s pitím, ale ani bez něj“. Podobný osud byl přichystán i pro ostatní pacienty, které autor na odvykačce potkal – a jejich příběhy čtenáři předhazuje. Bez patosu a syrově. Cesta ven je podobná tvrdé disciplíně, jež byla zachycena ve filmu Dobří holubi se vracejí. Kúra není procházkou růžovým sadem. Je to pomyslné bojové pole, na němž pacienti nepřicházejí pouze o dosavadní iluze, ale také o svobodu. „Je to pionýrskej tábor kombinovanej s vězením, což se svobodnýmu člověku prostě nelíbí.“ Úspěšná léčba nekončí v prostorách léčebny, ale řád potřebný k poražení „draka v nás“ je nutno „odnýst i do života venku. Naučit se neulevovat si a bejt na sebe přísnej.“ Tento atribut se jeví tím nejtěžším, Formánkovi kolegové v dodržování abstinence „padají jako mouchy postříkané biolitem“.
Je vůbec rozdíl mezi závislostí na alkoholu a jakoukoli nelegální drogou? Z pohledu personálu léčeben žádný: „Už jsem viděla pár takovejch jako vy, co vyměnili jeden fet za druhej. Vy prostě neumíte bejt sami, jen sami se sebou.“ Pomoc v boji se závislostí potřebuje každý, ať už jde o drogy tolerované, či nikoliv. Jakákoliv další dělení jsou zbytečná.
Formánek se trefuje do národního koloritu a hrdosti, jež je spojena s adorací a tolerancí nejrozšířenější tvrdé drogy v Česku. Lze se takovému postoji divit, když reklamy na chlast jsou všude, v hospodě se nalévá mladistvým a lékařské konzilium paušalizuje prezidentovo chlastání jako „virózu“? O paradoxním postoji české společnosti k tuzemskému svatému grálu se Formánek vyjádřil i v jednom z rozhovorů: „Pokud pijete, spolustolovníci vás objímají kolem ramen, pokud jste na dně, odvrátí se a pomoci vám nikdo nechce.“ Stručně, jasně a výstižně.
Formánek servíruje knihu s obsahem silným jako černá káva a tématem, kterému může podlehnout každý. Pak se lze potýkat s otázkou: Co je obtížnější? Přestat, nebo vůbec nezačínat?
Josef Formánek - Úsměvy smutných mužů (Gekko, 2014)
www.josefformanek.com
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.