10 + 1 = Jan Boroš (Čáry života)

Pomalé a smutné písničky o lásce. Takhle nějak uváděl Jan Boroš, z dnes už zaniklé kapely Fiordmoss, svůj aktuální projekt Čáry života. Debutová deska Stínítko vyšla loni v červnu a letos byla nominována na cenu Vinyla jak v kategorii Deska roku, tak v kategorii Objev roku. Cena z toho nakonec nebyla, ale než se Čáry života znovu představí živě, tentokrát v rámci festivalu Žižkovská Noc, dává Jan Boroš nahlédnout do svého osobitého hudebního vkusu desítkou skladeb a jednou (ne)přiznanou láskou.

Pixies - Velouria
Pixies jsme poslouchali s Fiordmoss, než jsme se odstěhovali z Česka. Soundrack k sebedestruktivnímu alko období. Mám na to hezké vzpomínky. Tuhle písničku jsem měl na domovské stránce v prohlížeči.

Anohni - Crisis
Hopelessness je pro mě dokonalá deska. Silné emoce a sdělení, které a která zároveň působí jednoduše, přístupně. Anohni píše o klimatických změnách a konfliktu na Blízkém východě s takovou lehkostí, že se to poslouchá samo. Jako lovesongy. Vždycky zvolí pro svoje téma ten nejvýstižnější úhel nebo ten nejzatíženější okamžik. A ten hlas…

Michelle Gurevich - Party Girl
Kdysi jsme na střední probírali téma charakteru ruské ženy v literatuře klasických ruských autorů. Měly být často vyobrazovány jako apatické, otrávené a odevzdané životu ve zlaté kleci (no možná ne úplně zlaté). Michelle Gurevich (FKA Chinawoman) je sice Kanaďanka, ale má ruské předky a je to v její hudbě slyšet. Prožívá v písničkách složité životní situace, ale moc si z toho nedělá. Spíš ji nudí. Když budete zažívat něco podobného, zkuste si od ní ten postoj na chvilku půjčit.

Nils Bech - Waiting
Boska nám kdysi v autě pouštěl ještě nevydanou desku nějakého svého kamaráda z Norska. Byl to producent Drippin. Dělal desku se zpěvákem Nilsem Bechem. Krásný hlas a texty. K téhle písničce jsem se stokrát vracel.

Hydropsyche - U-020
Hydropsyche je nový projekt Jona Eirika Bosky, co hrál ve Fiordmoss. Začal dělat hudbu s modulárníma synťákama a já jsem z toho nadšený. Pomalu rostoucí skladby. Minimal, a přitom děsný emo.

Jackie Charles - Time Travel
Jackie Charles je vlastně Kaja z Berlína. Děla skvělý zasněný pop. V téhle písničce, která vyšla před pár dny, jsem nahrával kytaru. Nemůžu se dočkat, až konečně vydá desku. Už jsem ji slyšel a je to plné hitů.

For You Katrina - Wonderland
Jan Durina je slovenský multitalentovaný umělec. Hlavně (nebo původně) fotograf, který se svým projektem For You Katrina všem vytřel zrak i jako hudební producent a performer. Hodně silné je to naživo.

The Prodigy - Jericho
Měj sem to štěstí, že se ke mě v útlém mládí, krom Tiché domácnosti bratrů Ebenových, dostala i hudba Prodigy, kazeta The Fat of the Land. Nevzpomínám si, že by to u mě vzedmulo nějakou vlnu sebezdokonalování a hledání nové hudby, ale i tak je fajn mít ve své posluchačské minulosti aspoň něco, za co se není třeba stydět. Sto let na to mi Roman Přikryl v autě pustil Experience. První album. To mělo všechno. Začátek, prostředek i konec.

Jaco Pastorius - Crisis
CD Word of Mouth od Jaca Pastoria mi nějakým omylem nebo nevhodným doporučením koupila babička na Vánoce. Nedlouho potom jsem byl vlastně rád, že můj první vstup do světa abstraktní hudby přišel docela brzo.

Koně a Prase - Vysavač
Byl by to slabý playlist, kdyby v něm nebyla ani jedna věc od Koně a Prasete z Valmezu. Mají super smysl pro humor a eko texty. Navíc od nich nikdo nikdy nic nečeká, takže často příjemně překvapí, které až vyráží dech.

Guilty pleasure: Karel Svoboda - Lásko má, já stůňu
Noc na karlštejně. Tam je vše.