... bez lebky na hrudí (Punisher MAX: Od kolébky do hrobu)

Ve spojených státech tenhle komplet nevyšel. Ne v této podobě. Každý ze čtyř sešitů byl vydán jako speciál a měl mapovat klíčové momenty v životě trestajícího sociopata, vedle kterého i Dexter Morgan vypadá jako lidská bytost. V žádném příběhu není Frank Castle svým alter egem a trademarkové logo téměř nelze zahlédnout. Punisher je bez lebky na hrudi a má vyšší motivaci, než je obvyklé, čemuž odpovídá i počet mrtvých těl. Garth Ennis omezil humor, přitlačil na pilu a pro sérii MAX vytvořil mnohem realističtějšího zabijáka.

“Ve Vietnamu nesmíme prohrát.”

Zrod: 1971, základna Valley Forge, sedm mil od kambodžské hranice, poslední bašta USA ve Vietnamu. Četa, která dělá v zemi, do které nepatří “pořádek”, a kapitán Frank Castle. Muž, který se zamiloval do války. Vypravěčem příběhu je bezvýznamný seržant, co se snaží přežít těch několik posledních dní s hlavou na krku a bez otvoru po kulce. Tiše popisuje postavu fanatického kapitána, který může být (ale nebude) jeho jedinou nadějí na návrat. Ennisovy bohaté zkušenosti militaristy-teoretika jsou pro Punisherův zrod neocenitelné: vykreslení beznaděje, nezbytné násilí a atmosféra nejlepších válečných filmů. V první povídce je přítomen vnitřní hlas, který Frankovi našeptává, chce s ním uzavřít dohodu, a závěr budí dojem až faustovského obchodu, a to ve chvíli, kdy je základna rovnána se zemí hordami rákosníků. Kresba osvědčeného Daricka Robertsona je pro válečnou vřavu ideální.

“Vím, co teď svět potřebuje. A potřeboval to celý ten čas.”

Tygr: Sněží. Dole na ulici se vítají členové rodiny. Mafie. Odstřelovač na střeše tiše vyčkává, než bude sešlost kompletní. Vzpomíná... Píše se rok 1960 a Frank Castle nese otci oběd. Fascinuje ho hořící muž, kterého vidí. Malý Frank má rád poezii, rád chodí do muzea, říká se o něm, že je zakřiknutý. Říká se, že hořící muž měl nehodu, říká se, že ho zapálili úmyslně, říká se, že to byla jen chyba z nepozornosti. O události koluje spousta lží, ale Frank umí poslouchat a už ví, jak destilovat pravdu. Kamarádka jeho kamarádky spáchá sebevraždu, pak spáchá sebevraždu i ona. Frank chce potrestat viníka. Oheň... Vietnam. Kapitán Castle se ocitá tváří v tvář tygrovi. Punisher vzpomíná na den, kdy mu vzali rodinu. Sešlost je kompletní… Náhled do dávné minulosti Franka Castla obdařil kresbou nejstarší z kreslířů John Severin, inspirace básní Williama Blakea Strašná souměrnost propůjčuje celému příběhu zvláštní auru. Rámcově je vzpomínka zasazena do první Punisherovy akce.

“Pamatuju si, jaký to byl slunečný den.”

Cela: Čerň jak smola pokrývá stěny věznice Riker. Pět hnijících duší se provinilo více než ostatní, je třeba s tím něco udělat. Castle se vzdal policii a přiznal se ke všem popravám. Sedl si a vyjmenoval jim je jednu po druhé. Přes půl roku čekal tiše na rozsudek, který ho mohl dostat na místo, kde chtěl být. Přiblížit se chvíli, kterou by nevyměnil za nic jiného. Punisher ve vězení je jako děcko v cukrárně, ale on má v úmyslu svůj nejoblíbenější dortík (vlastně pět) sníst pomalu a sám, tématem je pomsta, což je pro Punishera velice netradiční. Osobní příběh graduje do druhého nejlepšího závěru knihy. Naprosto úchvatná kresba Lewise Larosy dělá z Castla něco, co své lidství nechalo dávno za sebou. Disciplinovaný stroj se smrtícím leskem v očích.

“Lidská slabost je jako černozem a bez problémů uživí všechny parchanty na věky věků.”

Konec: Nepříliš vzdálená budoucnost. Svět hoří. Tam, kde nevládne jaderná zima, jsou plameny a starý Frank Castle jde potrestat zbylé viníky na planetě. Kresba Richard Corben, sálá z ní rozpad společnosti a rudý pohled vykonavatele trestu se vypaluje do mozku. Poselství, které Ennis předkládá v posledním příběhu umanutého maniaka, nedá slabším povahám spát.

Kniha je brožovaná a vyšla ve výborném překladu Šimona Španihela, pod záštitou nakladatelství BB/art roku 2009. Kus, který by neměl v knihovničce chybět.

P.S.: Zakladatel stáje Marvel Stan Lee se od série MAX distancoval s tím, že je v ní příliš přehnaného násilí a krve. To je v pořádku, Stane. My už jsme velcí.