Články / Reporty

Burianovo jednadvacáté století

Burianovo jednadvacáté století

Anna Mašátová | Články / Reporty | 01.04.2015

Písničkář Jan Burian vydává v těchto dnech novou desku s názvem Jiná doba, kterou pokřtil – inu, kde jinde než – v divadle E. F. Buriana alias Arše.

Vypadá to, že příjmení Burian je zárukou uměleckých genů, což je ostatně dobře vidět i na jeho synech, stojících mimo jiné za projekty Republic of Two a Kyklos Galaktikos. I díky jejich vlivu, vzniklo album vlastně prazvláštní. Písničkářství se propojilo v mezigenerační výměnu idejí a nápadů, Burian oslovil to nejlepší z české alternativní scény, výsledek bylo možná poprvé a naposledy možné slyšet v jeden večer v podání valné části jeho producentů. Nahnat do Archy všechny, by bylo věcí zhola nemožnou. Petr Marek z MidiLidi svištěl během první půlky po dálnici z Německa, Martin Kyšperský mrznul v Norsku a DVA i Jan Štolba jsou toho času v Austrálii. Přesto se na pódiu vystřídalo muzikantů až až, ať už v dialogu s Burianem, či při sólových skladbách.

Jan P. Muchow otvíral spolu s Burianem úvodní písní desky, Ve škvíře, nejen milovníkům Samotářů udělali radost česko-anglickou verzí Lucky Boy, kde se u zpěvu vystřídal Burian starší i mladší, tedy Jiří. Z repertoáru skupiny Panika zazněl Brixton v podání Vaška Havelky a Bonuse, který se zdržel i na Burianovu Kvalifikaci. Došlo i na poezii, báseň Probuzení, přiřadil sám autor do stylu „nahořklého individualistického optimismu“. Ten ovšem Burianovi více než sedne. Ostatně v Arše se nestřídali jen muzikanti, ale i hudební přístupy a technologie, bez kterých by album snad ani nemohlo vzniknout, klasické nástroje byly hojně provázeny mašinkami. Kittchen potřeboval zapojit jen iPhone a dlužno říct, že právě jeho vystoupení – ve vší úctě k ostatním - patřilo k nejlepším.

Burian dostal na pódium taky Ondřeje Ježka, se kterým spolupracuje už dekádu, a jeho kapelu OTK, nahořkle vesele zněla slova písně Karla Vepřeka „Karlíku, Karlíku vrať se, nenech si na žezlo zvracet“. Křest, nebo spíše uvedení desky na svět, se odbyl rychle, po přestávce šlo všechno ráz na ráz. Kapela Dana Fikejze vzala publikum Do ráje, Viliam Béreš s Burianem Do Portugalska, Marek zapěl půlminutovou píseň po dojezdu z Německa, dostali jsme se do srdce Maca i nachytali provinilce In flagranti. Přídavky byly staršího data, z nahrávek Jak zestárnout a Muži jsou křehcí.

A vlastně oba názvy předchozích desek dobře předznamenávají Jinou dobu. Nejen muži, ale lidstvo samo je čím dál drzejší, i křehčí, a se stárnutím se pere ne zrovna s grácií. Burian díky spolupráci s mladšími hudebníky tok času zkroutil ku prospěchu svému. Někdy ho zpomalil, jindy roztočil na plné obrátky, Jiná doba je aktuální, melancholická, pobaví i posadí na zadek a nechá pracovat mozkové závity. Jednadvacáté století je tady.

Info

Jan Burian
29. 3. 2015, Archa, Praha
foto (c) Kryštof Havlice

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace