Chelsea Wolfe: Má hudba není pro každého

"Dostala se do fáze, kdy jediné, co ji může limitovat, je síla a rozměr vlastních emocí. Výrazovou autenticitu má přirozeně vžitou, nemusí na ni upozorňovat ani hřešit," psali jsme v recenzi na její předešlé album Abyss. Chelsea Wolfe se nenechala ukonejšit stoupajícím zájmem o svou tvorbu ani řadou pochvalných kritik a na loňské novince Hiss Spun svůj tvůrčí potenciál bezezbytku zúročila. Křehce působící žena se silným hudebním odkazem, která se stala jednou ze zásadních postav současné temné alternativy, se k nám ráda vrací. Před jejím pražským koncertem v Lucerně jsme si povídali o překvapivém turné s metalovými Ministry i o jejím vztahu k sociálním sítím.

Vzpomeneš si ještě na specifické prostředí vojenské pevnosti Josefov, kde jsi vystoupila v rámci festivalu Brutal Assault? Zahrála sis i na dalších místech s podobně unikátní atmosférou?
Samozřejmě, především v Evropě. Není vždy úplně snadné přizpůsobit koncert tolika různým prostředím, ale Brutal Assault fungoval skvěle. Ta pevnost je zajímavá, zablácená a hlavně cool. Jedním z mých dalších oblíbených míst je i staré kino UT Connewitz v Lipsku.

Nějaké další místo, kde sis ještě nezahrála, ale hned bys uvažovala o potenciálním koncertě?
V Chorvatsku jsem navštívila jeden hrad a na jeho vršku bylo malé pódium. S radostí bych na něm zahrála akustický set, s výhledem na moře.

Nadžánrovost byla a je jako tvé genius loci. Poslední deska Hiss Spun je protkaná těžkými kytarami – je právě tenhle zvuk tvým uměleckým cílem nebo spíše mezičlánkem?
Vždy následuji hudební směr, který je mi v daný moment nejbližší, vím, že právě tímto způsobem dokážu skládat nejlépe. Pokud cokoliv násilně tlačíš jedním směrem, výsledek nikdy nebude moc dobrý. V poslední době jsem však napsala spoustu akustických skladeb, které jsou takovou reakcí na řadu turné s tvrdými deskami. Zatímco album Abyss bylo v té své tvrdosti experiment, Hiss Spun bylo už uvědomělejší – chtěla jsem prostě udělat rockovou desku.

Jedním z ústředních motivů Hiss Spun je téma insomnie – jak moc chronická nespavost ovlivnila tvou kariéru a tvorbu?
Mé problémy se spánkem a sny, hlavně teda spánková paralýza, ovlivnily můj skladatelský rukopis celkem zásadně. Často skrze hudbu zprostředkovávám pocit, kdy nevím, jestli jsem ještě vzhůru, nebo už sním. Zda je to realita, nebo surrealita. Přesně tohle pochází z mezistavů, ve kterých často funguju, ať už kvůli nedostatku spánku nebo kvůli pokurveným snům.

JAGUÁŘI A TRŮNY
Je dnes ještě smysluplné dělit hudbu na mainstream a alternativu, když se tyto dva světy v umění tak často potkávají? Před časem jsem slyšel tvou píseň Carrion Flowers v reklamě na automobilku. Ještě předtím jsi propůjčila Feral Love do traileru Hry o trůny.
Jsem si jistá, že to dává smysl, tedy hlavně pro ty bohaté staré bílé muže, kteří v hudebním průmyslu rozhodují. I když to se taky mění. Vždycky jsem byla otevřená tomu propůjčovat svou hudbu seriálům a filmům, protože mě kinematografie celkově baví. Jsem z toho podobně nadšená, jako když slyším svůj song hrát v rádiu. Vždy jsem měla to štěstí, že má hudba doprovázela umělecké vizuály, takže pokud se nebavíme o něčem, s čím bych měla vyloženě problém, tak nevidím důvod, proč odmítat peníze. Celá kapela pracuje velmi tvrdě a finance, které jsme vydělali díky věcem, jakou je reklama pro Jaguar, jsme použili na nové vybavení, opravení toho starého, opravu kostýmů na stage, na klipy, na tvorbu malého domácího studia a tak dále. Vždy šly zpátky do hudby.

Sleduješ vysokorozpočtové seriály vyprodukované v posledních letech, jako je právě Hra o trůny?
Hra o trůny mě baví, ale můj oblíbený seriál je Legion. Je to vizuální klenot s důmyslným scénářem. Doufám, že se mi jednou podaří přispět do seriálu nebo filmu původní písní nebo dokonce celým soundtrackem. Už se mi naskytly nějaké příležitosti kolem videoher. Pravdou je, že aktuálně pracuju ještě na něčem jiném, vzrušujícím, o tom ale nemůžu mluvit.

Celý rozhovor najdete v magazínu Full Moon #87-88