Kateřina Cumin | Články / Sloupky/Blogy | 19.07.2019
Za oknem letí chmýříčko. Pomalu, plavně, vzduch se tetelí jihem, voda je cítit rybami. Bydlím u zapomenuté železniční zastávky, vede tu ulice Topolová, jakoby do lesa. Tohle ulice nedělají. Na jednom stromu je napsané: Tady prcaj lidi. I stromy.
Cestování hromadnou dopravou po Ostravě je zábava svého druhu. Pečlivě naplánované rekonstrukce místních tepen zajistí průjezd místy, o kterých jste netušili, nové perspektivy. Vystoupím na Náměstí republiky, vedle je krámek Potraviny. Od osmi do osmi. V řadě přede mnou stojí paní, má zvláštně nakasaný obličej, jako někdo z úchylného komiksu. „Ale musíš mi zavolat, dát mi vědět, já pak vstanu a udělám to. Podniknu prostě kroky, které se ode mě očekávají.“ Otočí se na svou dcerku, která křivě přešlapuje vedle ní, nevidí ani na první poličku s lízátky. „Drž hubu, fazole, nebo ti jednu fláknu.“ Prodavačka se dívá na mě, ráda by slyšela, co si budu přát, co bych koupil v tuto denní hodinu. „Modré gauloisky.“ Pátravě se na mě podívá. „Tak to nemáme.“ V Ostravě jsou místa, která odkazují na minulé dekády do té míry, že projít dveřma do roku osmdesát dva není problém. Nemluvě o tom, kam odkazuje podnik Metro bar pod Frýdlantskými mosty. Ženy, které tam pracují, jsou androidi. Ptala jsem se.
fotogalerie z druhého festivalového dne sledujte zde, tady i tu
V areálu je to zvláštní. Lidé všeho druhu a všech barev se baví podle svého, potkávám ty, které bych tu nečekala z politických názorů, i ty, které bych nečekala kvůli životnímu založení. Ulice pod těmi největšími věžemi je plná, diskotéky křičí. Zvukovka Uniform je natolik nechutná, co se týče fyzické bolesti, že musím pryč. U Maryčky, kavárny před areálem, což je velmi dobré zákoutí pro chvíle tyto i následující, sedí lidi z okruhu skupiny Sheeva Yoga. Bavíme se o místní kultuře. Vedle nás ladí kapela. Pak začne. Refrén: Chleba namazaný hovnem. Tupě se směju. Ale přemýšlet se dá nad ledasčím.
Tančím u Floexe a pokradmu se dívám na holku vedle mě. Sleduju ji už několik let, nepotkáváme se vůbec, a ukradla bych ji duši, kdybych ji řekla, že ji chci. Floex má balonky, já ne. Uteču, u Světa techniky promítají Most. Sednu si k vozíčkáři. Jmenuje se Patrik. Konečně se cítím mezi svými. Říká: Ahoj, to sem rád, že tu seš. Je to hlína. A já: Je, ale místy hodně smutná, ne. A on: Jo! A to se mi líbí nejvíc. Dám mu pusu a jdu pryč. I ženy vozíčkárů jsou háklivé na své… chovance. Odchovance. Lásky. To bude vono.
foto: Petra Vavrečková
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.