Miroslav Ondřejíček | Články / Reporty | 03.05.2016
Vždy, keď prídem do trenčianskeho klubu Lúč je tam niečo spravené lepšie, ako keď som tam bol naposledy. Kus práce a už aj mužské WC vyzerá ako z tohto storočia. Samozrejme práve toto nemá byť správou dňa. Je ňou totiž to, že martinská kapela Čisté Tvary s posledným koncertom v rámci plánovanej podpory ich tretieho skvelého albumu Zem nás chce čistých vystúpila práve v Lúči.
Bez predkapely a Oskara Rózsu, s výborným zvukom, opäť s novým gitaristom a jasným úmyslom ponúknuť veľkorozmernú projekciu, o ktorú sa začal na plný úväzok starať nový člen kapely Marián Vredík. Je to práve on, kto dodáva skladbám v poslednej dobe toľko citeľný vizuálny rozmer. Potvrdením jeho kvality bola aj dopredu avizovaná premiéra nového klipu ku skladbe Krv ako hustá tečie voda. Tvary prilákali do klubu približne päťdesiatku oddaných fanúšikov, ktorí však nemali problém vytlieskať si niekoľko pesničkových prídavkov, čim zjavne do sýtosti prekvapili aj samotných členov kapely.
Skladby z novinky Zem nás chce čistých vykazujú v živom prevedení ešte viac presvedčivosti, ako tomu je pri štúdiových verziách. Vrcholne subjektívne z nich vynikala hlavne skvelá Oblohy iných časov, ale rovnako aj masívna zvuková gradácia v Dýchať síru. Veľkým oživením pre Čisté Tvary je bezpochyby nový gitarista Adam Mičinec, ktorý to síce tlačí v niektorých sólach až k extrémom, ale niet pochýb o tom, že do kapely výborne zapadol. Každá z pesničiek bola doplnená vizualizáciami, ktoré pozostávali z doteraz nepoužitých videí rovnako ako už oficiálne známych videoklipov. Návratom k dvom predchádzajúcim počinom Meskalín (2005) a Rita Von Anarchia (2008) bola venovaná dvojica prídavkov, pričom prišlo napríklad aj na Éter, rovnomennú Meskalín, Symboly? Zničiť! či jednu z ich najlepších skladieb vôbec Mars 999. Čisté Tvary sú skvelou koncertnou kapelou a ako mi neskôr prezradili, ich koncertné plány týmto turné rozhodne nekončia.
Jedinou istotou popri nemohúcnosti uchytiť ČT skrz hudobné škatuľky ostáva spoliehať sa na to, že ich vlastný kritický pohľad ostane navždy tou najlepšou zárukou, aby sa aj do budúcna dalo o nich uvažovať len ako o skutočných umelcoch svojho muzikantského remesla.
Čisté Tvary
30. 4. 2016 Lúč, Trenčín
foto © Stanči Karellová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.