Jakub Béreš | Články / Sloupky/Blogy | 15.07.2016
Jestli mám vybrat jednu barvu, tak rovnou říkám hnědá. Nepřetržené přeháňky rozhodly o vyznění prvního dne. Celý areál zaplnila blátivá brouzdaliště, kterým se nevyhnul ani prostor před druhou největší stagí. Diváci pak obestoupili obří louže. Pohodlí jim znepříjemnili opozdilí fanoušci. Ti se se slovy: "Tam mám kámoše!", snažili dostat co nejblíže k pódiu. Namísto toho však spadli do blátivé pasti. Nejlépe to vyřešil mladík bez bot a s batikovaným trikem, který si stoupl přímo do jejího středu a získal tak prominentní místo... Lidé tu jsou opravdu různí.
Možná název nepřímo odkazuje na pestrost diváků. Cílová skupina a typický divák? Na své si přijde opravdu každý v tom nejlepším i nejhorším slova smyslu. Jedna věc je, jak velkou kapelu zvolíte jako headlinera a druhá v jaké fázi jejich kariéry. Kéž by Colours bookli Tame Impalu minulý rok, minimálně by dost ušetřili. Za ten rok se z nich stala senzace, která se má potřebu zalíbit všem. Odcházím podobně zklamaný jako minulý rok z Kasabian. Během koncertu se našlo pár psychedelických ploch, které za to společně s projekcemi stály. Ovšem většina setu byla taková "konfetová". Beztak je vypálili hned na začátku, aby Colours měli hezkou pozitivní fotku, která teď bude vyskakovat ve sponzorovaných příspěvcích na sítích. No vlastně lepší, než busta ženy, kterou mají v logu. Ta je společně s rádoby vtipnými komentáři a odpověďmi na facebooku asi největším WTF celého festivalu.
Znečištěné reklamní plochy by šlo trochu provzdušnit, aby vynikl unikátní prostor Dolních Vítkovic. "Gebrian versus festivaly", to by bylo něco! Nejsilnější zážitek z areálu má člověk v noci, kdy jej většina lidí opustí a světla přestanou osvětlovat vyznačené uličky. Tady ovšem pozor na blátivé pasti. Noční cesta na zapadlou electro stage je ideální seznámením s odvrácenou stránkou areálu. Rozpadlé hutě a masivní věže tvoří vlastní bod v programu, kéž by nebyl tak nedostupný.
Colours of Ostrava
14. - 17. 7. 2016, Dolní oblast Vítkovice
Foto © Vrbaak
redakce 22.12.2024
Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.
Michal Pařízek 13.12.2024
Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.
Minka Dočkalová 12.12.2024
Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.