CTM 2018 Turmoil: Chaos v (anti)klubu

Holka z Mnichova u šatny vykládá, jak ji těší, že si konečně může Berghain odškrtnout ze seznamu. Stejně jako desítky dalších jí podobných ale za chvíli narazí. CTM nabízí jednu z nejsnazších možností, jak se do pověstně nepřístupného prostoru dostat, zároveň s ním ale zachází, mírně řečeno, nekonvenčně.

Anebo se dá mluvit o čiré dramaturgické zlomyslnosti, protože pouštět natěšenému davu totálně minimalistický soundart, ve kterém zazní jednou za 15 vteřin krátký ruch, je zkrátka perverzní. Maximilian Marcol se za doprovodu kytarového dua AAA-AAA postupně dostal do zóny šedé, abstraktní ambience, přes nemalou intenzitu byla ale atmosféra překvapivě odlehčená, pohodová. A v podobném duchu se nesly další sety. Cevdek Erek opět připomněl, jak jednoduše může působit objevování: na jediný buben dokázal čistě akusticky v reálném čase vytvořit hypnotické (poly)rytmy díky jednoduchému využití druhé strany bubnu, na který se dá například přiložit metlička. A korejská cellistka Okkyung Lee možná zahrála na své poměry nahlas, ale její free improv set byl opět intimní, fascinující především díky mutacím témbru a jistotě, se kterou značně abstraktní set bez jediného momentu nudy vedla.

Jenže na CTM bylo vždycky těžké vysledovat nějaké vzorce a na ročníku s motivem Turmoil to platí dvojnásob. V tomhle případě došlo během jediného večeru o obrat o 180 stupňů. Tlak rostl od začátku večera a první vrchol přišel s Violence: brutálně zboosterovaný mix elektroindustriálu, trapu, raveu a noiseu by mohl jinde vyznít ploše a plastově, ale na berghainské aparatuře rval uši a nutil do šamanských tanců nez ohledu na to, jestli zněl rap nebo řev. Následující Bliss Signal si vystačili s konstantním nátlakem kytary a elektronických ploch – až příliš jednoduchá formulka, v rámci zběsilosti noci ale fungovala a držela žádoucí intenzitu.

Od jedenácti do čtyř, bez drog, bez kofeinu, bez maté? Tenhle večer únava nehrozila. Když náhodou utichla hlavní stage, byl tu Panorama Bar, menší prostor s přehnanou aparaturou, ve kterém subbasy vytlačovaly mozek ušima. Tady úřadovaly Perera Elsewhere s DJ setem zaměřeným na tribal a polyrytmy, ve kterém vynikly především gqom tracky, a Jana Rush se smrtícím jukeovým výběrem. A dekonstrukce industriálního techna v podání čínské Hyph11e příliš nezaostávaly. Ale zpět do hlavního sálu: snad největší spoušť po sobě zanechali Schwefelgelb, EBMko poučené technem a současným zvukem (synthwave?) v naprosto precizním provedení skladatelském i produkčním. Už samotný analogový zvuk na téhle soustavě by přivodil audiofilovi menší nirvánu. A tanečníkům, kteří procitli z tranzu, pocit, jako by právě uhěhli půlmaraton.

Na kvalitu, diverzitu a četná překvapení už si návštěvníci CTM zvykli. Letošní novinkou je mimořádná konzistence programu: každý blok má zřejmý rámec, který zkoumá. Díky tomu fungují slabší momenty jako dílky mozaiky – a silné sety jsou ještě silnější.