Andrea Bodnárová | Články / Sloupky/Blogy | 03.02.2018
Letošní heslo CTM „Turmoil“ znamená rozruch či zmatek. Je to taky ten pocit, když jdete tři dny po sobě do Berghainu a vždycky tam je něco úplně odlišného, temperamentem i žánrově. Anebo přijdete na výstavu v Kunsthaus Bethanien (Uncanny Valleys of a Possible Future) a v jedné místnosti je videoinstalace hry piškvorek, kterou napínavě komentuje AI (Lawrence Lek), ve druhé se houpe ze stropu zavěšený žebřík, židle a další náhodné objekty z domácnosti (Peter Flemming) a ve třetí se návštěvník může nechat zmáčknout mezi dva nafouknuté polštáře (Teun Vonk). To vše sledujete s pocitem, že kamkoliv vlezete, bude to hrozně v pohodě. Berghain je v jednu chvíli útulný a komorní a pak najednou velký a prostorný. Říkejme tomu „zvukový klam“.
S útulností a komorní atmosférou si hrála AGF, toho dne jsme při vstupu do Berghainu dostali papírky s návodem, jak ve správný okamžik reagovat. Ten trval přibližně tři a půl minuty, kdy jsme se v účinkující proměnili pomocí „vydávání jakýchkoliv tichých zvuků“ a AGF se mezi náma procházela, aby poznala jednotlivé části tvořící celek. Posteskla si, že je tu zakázáno nahrávat, což v tomhle případě škoda byla, do její kolekce field recordings by to určitě zapadlo.
Na dalším stupínku „komornosti“ se nachází experimentální cellistka Okkyung Lee, jejíž vystoupení bylo asi nejdál od toho, co se normálně v Berghainu hraje, i když energií překypovala a určitě by rozdrtila nejednu technopárty. Pokud kytara Blixy Bargelda v The Bad Seeds představovala umírající koťátka, její cello znělo místy jako glitchující pračka, režim ždímání. Bubeník Cevdet Erek hrál ten den hned dva značně odlišné sety. Středeční program byl vůbec demonstrací toho, co všechno je možné vydolovat z jednoho jediného nástroje, pokud člověk ví, jak si ho nazvučit, jak si pohrávat s rezonancí a v případě Okkyung Lee jak pracovat s fyzičkou. Cevdet Erek ji možná taky měl, ale tolik ji nepotřeboval, vystačil si s velmi minimalistickým přístupem a meditativním výsledkem.
A o finální příčku v kategorii „co prostor dá“ se podělí Hugo Esquinca a Marcus Schmickler. Od Esquincy bylo velmi hezké, že po tom, co do promo textu napsali „zátěžový test obecenstva“, si na stage postavili hlukoměr, který ukazoval „jen“ 110 decibelů. Marcus Schmickler vystupoval po Esquincovi a dal nám na dobrou noc sirény a válečnou zónu.
Ve čtvrtek se Berghain znovu proměnil na klub. A pokud by to tam vypadalo pořád takhle, asi bych se tam nastěhovala. Sice bych pravděpodobně ohluchla a otrávila se třetinkovým Berlinerem, ale co už. Osobním vrcholem večera byl Violence, jehož živé basy převýšily studiovou nahrávku asi o 150%, a pak pohlcující set Schwefelgelb. Vlastně ani nevím, jak dlouho hráli, ale bylo to tak akorát, aby trans vydržel po celou dobu, bez ohledu na to, jestli byl člověk uprostřed parketu anebo zevlil na houpačce u baru. Naléhavost. Emancipace. To je ten Turmoil.
CTM Berlin 2018
26. 1. - 4. 2. 2018, Berlín
foto © Ralph Larmann
Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024
Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.
Michal Pařízek 04.10.2024
Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.
Michal Pařízek 20.09.2024
Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…
Michal Pařízek 06.09.2024
Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…
redakce 29.08.2024
Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.
Michal Pařízek 23.08.2024
Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.
Veronika Mrázková 13.08.2024
Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.
redakce 13.08.2024
Letošní Brutal Assault je za námi a vypadá to na jeden z nejvýživnějších ročníků vůbec. A to nejen podle našich vyndaných reportérů.
Michal Pařízek 09.08.2024
Rozhovor s Nubyou Garcia jsem dělal před pár lety, bylo to uprostřed covidu a bylo to tím poznamenané, ale už tehdy to bylo milé...
Michal Pařízek 26.07.2024
Všechno dobré, něco výjimečné, vytržení s sebou přinesla Aunty Rayzor a vyloženě roztomilí Irreversible Entanglements. Zejména Camae Ayewa, která se chtěla boxovat.