Desky roku 2018 podle Full Moonu: 4. místo

Žebříčkům bude znovu věnováno hned několik dní. Pokračujeme v představování pětice zásadních domácích a zahraničních alb, která se v hlasování redaktorů a přispěvatelů Full Moonu umístila nejvýše. S celkovým vítězem tradičně oznámíme i kompletní pořadí. Kdo se usadil na čtvrtém místě?

Domácí

4. Houpací koně – Desolation Peak (Yannick South) 41 bodů
Houpací koně jsou věrná jistota, kamarádi do deště, přátelé z města, které je tak ošklivé, až je krásné a poetické. Alespoň tak po léta vychází Ústí nad Labem z nahrávek kapely i z (nejen) písňových textů Jiřího Imlaufa. Základní souřadnice zůstávají: Tajný studio, Honza Brambůrek kam se podíváš, kultivovaní Hraničáři taktéž, tentokrát i s doprovodnými dívčími vokály. Desolation Peak? Tenhle sexy odrbaný notýsek je delší než všechny koleje mezi Aussigem a Užhorodem.

„Zkusili jsme opsat oblouk, ve kterým se jako sloupy za oknem vlaku budou míhat momentky ze života člověka, který toho chtěl tolik stihnout, a tolik toho nestihl. Jako když někomu vyprávíte o známým, co se vám někde ztratil, ale přesto na něj nemůžete zapomenout, protože ho prostě máte rádi. Jako když se rozhodnete splnit to, co celý léta odkládáte. Splatit dluh, protože ten chlap vám toho docela dost dal. A taky pro ten podivnej pocit blízkosti. Našich osm písní o Jacku Kerouacovi, stejně jako o nás. Cokoli, co přivane vítr. Oko za zub.“ (Houpací koně)

38 hlasujících vybíralo z 81 alb

Zahraniční

3. – 4. The Voidz – Virtue (RCA) 19 bodů
Zmatení národů. Když Julian Casablancas začal před pěti lety blbnout s partou kámošů, tak se svět rozdělil přibližně na dvě poloviny – jedna zoufale přivolávala návrat The Strokes a druhá se mu rovnou smála. Debut Tyranny Pitchfork rovnou pohřbil a k novince Virtue se nepostavil o moc lépe, ale to už je čirá zlomyslnost. Casablancas si bude dělat, co chce, asi už navždy, ale pokud to půjde tímhle směrem, tak to tzv. berem. Nadžánrové a neskonale potrhlé album, trochu polopatické, trochu angažované, s arabskými rytmy, špetkou techna, ale taky vaporwave. Blázinec. A ještě ke všemu nosí teplákové bundy, zlaté řetězy a kníry. Neslýchané!

„Sonicky zní Virtue naprosto úžasně, na mixu s kapelou dělal Shawn Everett, který má po práci na The War On on Drugs s obsesivní touhou po „správném zvuku“ dost zkušeností. Elektrické kytary se vznáší nad synťáky, nikdy nejdou proti sobě, ani proti hlasu Casablancase. Okouzlující. Kdo by to byl před lety řekl, že zrovna Julian Casablancas bude dělat to, co si o sobě Jack White akorát myslí, že dnes dělá. Posouvat hranice žánru, hledat nové cesty a znít pořád stejně čerstvě, jako když začínal.“ (Jakub Peřina, Full Moon)

45 hlasujících vybíralo ze 177 alb