Desky roku 2023 podle Full Moonu: 4. místo

Kdo byl nejmladším umělcem/umělkyní na titulní stránce Full Moonu? A kdo natočil desku, kterou by měla hrát nejen všechna tuzemská rádia? A pak je tu ještě limuzína vezoucí kapelu na předávání na Mercury Price... Redakční hlasování o nejlepších nahrávkách uplynulého roku, stoupáme pořadím.

Domácí

4. Amelie Siba – Gently Double A (vl. náklad) 62 bodů
Pražská písničkářka Amelie Siba je nejmladší umělkyní, která se dostala na titulní stránku Full Moonu. Potenciál, který demonstrovala v naší soutěži 1band2play, zúročila na dlouhohrajícím debutu Dye My Hair (2020), od té doby Siba vydala další nahrávky, posbírala několik Cen Anděl, Apollo a dalších nominací a letos odvážně vykročila od svého převážně klidného rukopisu dál. Její písničky jsou jiné, živelnější, neklidnější, je tu nový zvuk i nový label. A pozitivní ohlasy na tento vývoj nezůstávají pozadu.

„Amelie v rozhovorech zmiňuje, že je to její pokus odstřihnout se od teenagerské persony, například sladkobolného přemýšlení o světě i o sobě. Jde vstříc dospělejší a sebevědomější osobnosti, procesuje svoje potřeby. Je to trochu jako uklízení si stolu a prosazování vlastní agendy v životě na úkor toho, že jsi hodná holka pro druhý. Některé písničky působí možná agresivně, ale sebevědomě je lepší slovo. Neříkám, že mě starší desky nebavily, ale přišel čas něco změnit a posunout se i zvukově. A myslím si, že tohle je deska evropských parametrů, tohle album by měli hrát všude.“ (Karel Veselý, Soundsystem, podcast deníku Alarm)

Zahraniční

4. Lankum – False Lankum (Rough Trade) 27 bodů
Deska dublinských Lankum patří k nejzmiňovanějším albům letošního roku zcela oprávněně. Nejen, že dokonale následuje linii ostrovní lidové hudby se vší hloubkou, gotickou přísností i přelétavou romantikou, ale zároveň ji dokáže posunout ke generaci, pro kterou je akustická hudba něčím zcela novým. Limuzína vezoucí kapelu na předávání na Mercury Price už byla jenom pověstnou třešničkou na dortu. Čtveřici samotnou to ostatně spíše pobavilo, než aby se jí slávou rozklepala kolena.

„Lankum, pojmenováni po jedné z nejděsivějších a nejvíce krví potřísněných písní v anglickém lidovém kánonu, jsou si plně vědomi tradic, ze kterých si vypůjčují. Z dvanácti skladeb v této sbírce jsou tři části z jediné improvizace, dva originály a sedm lidových písní, jejichž původ je doložen ve sleevenote s věnováním jejich předchůdců na folkové scéně konce 50. a 60. let. Právě jejich příběhy připomínají, jak nejistá a náhodná je hrstka písní, které nazýváme kánonem.“ (Rob Young, Uncut)