Peter Forgáč | Články / Reporty | 13.11.2014
Projekt anebo "cyklus" pod názvem Enfilade se pod záštitou brněnské Flédy koná už nějaký ten pátek. Tentokrát mělo nejen jihomoravské publikum možnost zhédnout a hlavně slyšet další zajímavý zjev hudební scény. Novozélandské trio Die! Die! Die!.
Večer se rozbíhal spíše pomalu. Postupně se v klubu nazbíralo asi osm desítek lidí, předskokanem byli domácí My Dead Cat. Sice nezklamali, ale ani zásadně nepotěšili. Jejích styl není snadno zařaditelný, zato hudební postupy jasné. Nosné basové linky inspirované post-punkem, indie kytara, "punková" energie. Všechno dohromady to působilo spíše jednotvárně, mezi jednotlivými songy nezaujatý divák příliš rozdílů nenašel, snad až na některé z popovějších věcí, podle toho reagovalo i publikum. Závěr hodinového setu sice vygradoval, ale bylo zřejmé, na koho se čeká.
Po krátké pauze přišli Die! Die! Die!. Naposledy do Brna zavítali v létě minulého roku a znovu to rozbalili naplno. Noise-punk inspirovaný hardcorem i melodickými vsuvkami hned chytil, masivní stěna zvuku zaplnila velký sál Flédy. Kapela připomíná například sousedy z Austrálie DZ Deathrays nebo misty Japandroids. Před poloprázdným sálem se ale vystoupení trochu ztrácelo, slušelo by mu víc "intimity" jako minulý rok na malé stagi Flédy. I přesto z kapely sršela obrovská energie a radost z hraní, při posledních dvou skladbách došlo na hraní v publiku, do něhož se vydal zpěvák a kytarista Andrew Wilson. Tuhle část si všichni užili naplno, byla chuť i na přídavek. Syrový zvuk, přímočarý přístup a hraní od srdce, noise, který se na nic nehraje. Dobrý večer.
Die! Die! Die! (nz) + My Dead Cat
11. 11. 2014, Fléda, Brno
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.