Jakub Peřina | Články / Reporty | 20.07.2017
Čtete to? Jo? Moc vás nechápu. Možná se jako já teď velmi urputně budíte, protože jste někomu něco slíbili. Třeba.
V tom případě to poslední, co potřebujete, je, aby vám někdo obšírně připomínal, co všechno se dělo minulej večer. A nebo tu nejste a k tomu asi taky máte nějaký důvody. Jste na Lipně, třeba?
Ve vlaku to bylo ještě dobrý. Poslouchal sem Waxahatchee, koukal z okna na krávy, nechával plynout čas. Ale ani tady neuniknete. „Můžu sedět právě za Tebou, Lake Malawi rádi jezdí Leo Expresem,“ čtu před Přerovem a cesta už není, co bývala. Jsem ve střehu. Bude se to hodit. Jako jasně, první den je první den, ale tohle nebylo dobrý. Kde je kurva ten stánek s kalamárama? Možná si ze mě někdo dělal prdel. Možná můj první velkej fesťák neměl bejt Primavera.
Tušil jsem, že to takhle může dopadnout. Budu trapně srovnávat Barcelonu s Ostravou. Ne, není to fér. Já ale přece nepotřebuju, abych každej den viděl deset skvělejch kapel, stačej mi dvě, tři. Alt-J to fakt nejsou. Hezký, řemeslně zvládnutý. Bejt asexuál, klepu se ještě teď. Kapely, co budí největší nadšení, když začnou s coverama… Ehm.
Může mi někdo vysvětlit všechny ty jemný nuance mezi Foster the People a Imagine Draky? Protože fakt trochu tápu. Tohle nemělo bejt Rock for People. Kluci zněj, asi jako kdyby The Offspring (má to vůbec The?, už je to pár let, kdy to kluci sjížděli na škole v přírodě) hráli s autistickým synovcem Eminema. Ne, to není lichotka. Když už čirá demence, tak proč ne rovnou One Direction? Publikum místy vypadalo, že by rozhodně nepohrdlo. Zatím na úrovni přehlídky lidovýho umění v Temešváru.
Colours of Ostrava 2017
19. 7. 2017 Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
foto © Jakub Šarjak
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
