Jakub Šíma | Články | 25.10.2013
Earl Sweatshirt je vedle Tylera the Creatora a Frank Oceana další z výrazných postav kalifornských Odd Future. V šestnácti debutoval deskou plnou hororových scénářů, znásilnění a drog a okamžitě získal aureolu samorostlého vzoru mezi americkými teenagery, kterou ještě přiživil fakt, že znenadání zmizel. Vděčné pro milion nejrůznějších konspirací, které Earla postavily na piedestal enigmatičnosti. Ale bublina splaskla. Novináři vystopovali Earla na Samoe na vojenské škole, kam jej umístila matka, údajně nikoli po poslechu debutového alba svého synka, ale kvůli problémům s drogami a školou. Po návratu povyk ustal jen částečně, znovu se rozvířil kolem plánované desky. A to Earl Sweatshirt o popularitu zjevně nikdy nestál.
Těžko hledat příčiny změny v ostrovním exilu, ale pravdou je, že máme co dočinění s jiným Earlem než dříve. Za nejzjevnější ilustraci budiž považována videa Earl a Chum. V prvním z nich míchají s kolegy nebezpečně vyhlížející drogový koktejl a skejtují ulicemi LA. Lépe řečeno padají na hubu, dokud všichni neplivou krev. Zato Chum, singl z nové desky, je osobní zpověď na pianovém podkladu. Video je noir jak vyšitý, ale ničeho šokujícího se nedočkáme. Šestnáct není devatenáct a je to poznat na každém kroku. Zcela nově se Earl nebojí osobních rovin a zároveň se vyvaroval násilně šokujících momentů a perverzností. Jeho hlavní zbraní je lyrika. Hutná a chytlavá hra se slovy, nesamozřejmé aliterace a intertextualita. Vzájemná provázanost nutí k opakovaným poslechům, ostatně nemálo rýmů sugeruje několik možných vyznění. Na Doris, nové desce, nejsou dominantní témata, textová hutnost je činí zbytnými. Kvalitativní lyrický posun bije do očí, album neposkytuje návod k rozklíčování Earlovy osobnosti, ale absenci jednoznačnosti je třeba vzhledem k předchozím extempore považovat za pozitivum. Z oblaku marihuanového dýmu vykukují různorodé životní zkušenosti, paranoidní vize, ale i kritické reflexe, vše zůstává v rovině takřka nezúčastněného popisu. Earl není prorok ani spasitel, pouze vynikající lyrik s rodinnými problémy a bandou ujetých kamarádů.
Jeho projev je nevzrušeně nonšalantní, cynicky distingovaný a jen málokdy překročí 70 bpm. Pod ním duní zlověstné basy prokládané synťáky, ale dojde i na kytaru a piano. Refrény a pevná struktura jsou spíše výjimkou, pod produkcí je kromě Earlova aliasu randomblackdude podepsán Christian Rich a kanadští BADBADNOTGOOD v kousavě temné Hoarse, zatímco The Neptunes přispěli chytlavou melodií v Burgundy. Doris je album pevně usazené v undergroundu bez mainstreamových ambicí, Earl údajně systematicky odmítal všechny beaty, které měly rádiový potenciál. A stejně jako Tyler, jeho „starší bratr“, jak jej sám označuje, je mainstreamem jen těžko stravitelný. A dobře to ví. Někteří jsou zklamáni, že nevyužívá svůj potenciál, někomu může vadit monotónní přednes, jinému podobnost beatů. Větší část se však raduje ze skvělých textů, noirové atmosféry odvrácené strany L.A. a absence jediné podbízivé kudrlinky. Sweatshirt, nigga.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
redakce 17.11.2024
Altpopová zpěvačka Sarah Kinsley vystoupí poprvé u nás, na zážitek vás naladí playlist jejích oblíbených skladeb.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Michal Pařízek 15.11.2024
Rád jezdím na školní debaty. Zvláštní je, že téměř pokaždé mě vyučující varují, že moc otázek nepřijde, ale většinou to bývá naopak.
redakce 14.11.2024
Novou desku, která výrazně vyčnívá nad ostatní letošní releasy, přivezou už 19. listopadu do Bike_Jesus, kde vystoupí spolu s Pain of Truth.
redakce 13.11.2024
Filmové tipy od programové ředitelky kameramanského festivalu.