Raury jako manifest talentu

Letošní BBC Sound Of přineslo mnoho mladých talentů a po zajímavých debutech od Shamira a Soak tu máme další. Tentokrát od devatenáctiletého Rauryho z americké Atlanty. Do BBC shortlistu se dostal díky vydařenému EP Indigo Child a následné spolupráci na Singlu Higher producenta SBTRKT.

Krátká nahrávka o šesti stopách byla předzvěstí toho, že se Raury nebude držet pouze na hranici indie folku a rapu. Přirovnání se pro něj hledá těžce, ale dá se přiřadit do linie interpretů, jako jsou Kid Cudi nebo Frank Ocean (s ním ho spojuje i producent Malay). Na svém účtu má i novodobou teenage hymnu God’s Whispers.

Dlouhohrající All We Need takto silný moment nepřináší. Nejblíže tomu je temnější skladba Devil’s Whispers, která ale díky své proměnlivosti ztrácí hitový potenciál. Ještě hůře je na tom deska jako celek. Raury není konzistentní v příklonu k jednomu žánru, a tak působí nestále, tím spíš, že ho v každé písni stále doprovází kytara. Na druhou stranu všechny jeho odbočky nepůsobí prvoplánově. Song CPU s legendou RZA zní jako vrchol autotunového období Kanyeho Westa a třeba refrén Trap Tears jako by z oka vypadl melancholickým acid rapovým bangerům. Rauryho roztříštěnost by lépe unesl formát kratších konceptuálních EP, kde by jednotlivé skladby nepůsobily jako výkřiky do prázdna.

Bez dvou minut hodinová stopáž odvádí pozornost od toho nejzajímavějšího, co deska přináší. Raury nezpívá jenom o osobních problémech, ale snaží se pojmout i sociologická a ekologická témata. Kritický, přesto optimistický, s mladickým nadšením a čistotou, ale hlavně pravdivý a uvěřitelný. Málokdo přináší pohled na afroamerickou kulturu bez velkých klišé a omílání amerického snu. All We Need je manifestem mladého talentu, který zatím neví, jakou cestou se má vydat. Nakročeno má všemi směry, teď si ještě vybrat.