Alena Bílková | Články / Reporty | 24.08.2017
Sarah Barthel s Joshem Carterem, tedy duo Phantogram, toho mají za sebou hodně. Zahostovali si na albu Miley Cyrus a spolupracovali s OutKast nebo Flaming Lips, jako předskokany si je krom řady klubových kapel vybrali takoví velikáni jako M83, Alt-J nebo Muse. Jejich aktuální deska Three navíc přináší hity, které by s klidem uživil stylový kavárník i dramaturg komerční rádiové stanice.
A hity své vystoupení taky zahájili – jmenovitě You’re Mine a Same Old Blues. Ačkoli má zpěvačka Barthel neoddiskutovatelný sex appeal, nedávala jej na odiv, zatímco Carter hrál ležérně v kšiltovce roli klidnějšího partnera. Svůj styl nazývají „street beat, psych pop“, civilní vystupování je pro ně příznačné. V zádech vozí silnou rytmickou sekci v podání dalších dvou muzikantů a přes všechnu elektro spoušť, kterou pálí z pódia, je v písních znatelný vliv jejich vzorů – The Beatles.
fotogalerie z koncertu tady
Střet mužské a ženské energie na stagi slibuje zajímavou podívanou, nabízí se srovnání se známějšími The Naked and Famous a The Kills. Z Barthel a Cartera ale čiší především přátelství a symbióza, což bylo patrné i během popisu tragédie, kterou Barthel přednesla ztichlému sálu a která je oba spojuje (promluvila o své sestře a nejlepší přítelkyni Cartera, která ukončila život sebevraždou). Apelovala na publikum, ať nepřehlíží příznaky depresí u svých blízkých, a zároveň řekla, že být občas smutný je dobře, protože pouze tak zůstáváme lidmi. Na což hudebně navázali skladbami When I Am Small a Cruel Cruel World.
Phantogram, ozářeni tepajícími paprsky reflektorů, které často nechali klouzat po lidech, ze sebe vydali ten večer maximum. Kromě energického zpěvu, rapu a hry na kytaru plné chytlavých melodií, ukázali i svou nejintimnější stránku, což se nevylučuje s tím, aby u nás napříště neutáhli i větší prostor. Jeden z nejsilnějších koncertů tohoto roku.
Phantogram (us)
22. 8. 2017 Palác Akropolis, Praha
foto: Filip Kůstka
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.