Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 29.07.2015
Jak bylo několikrát zopakováno v průvodním slovu před projekcí, snímek Její zpověď zaujímá v rámci Hitchcockovy nabité filmografie významné postavení. Jedná se prakticky o první dílo s uceleným autorským rukopisem, který později vedl ke klasikám jako Vertigo, Psycho nebo Ptáci, ale zároveň také o jeho první zvukový film. Aby to nebylo málo zamotané, následně vznikla němá verze, těšící se překvapivě většímu úspěchu ze strany laické veřejnosti i odborné kritiky.
Právě němá verze byla promítána na Letní filmové škole. Po pulzujících Flash the Readies přišli na řadu pomalejší hudební rytmy a ruchy v podání elektronické formace Sítě. Kluci nejsou na královehradecké scéně žádnými nováčci – pravidelní návštěvníci filmovky si možná vybaví vystoupení noiserockové kapely Pavilon M2 několik let zpátky, ale to je zase jiný příběh. Veskrze minimalistický soundtrack místy připomínal filmovou práci Trenta Reznora, bohužel neposkytoval dostatek záchytných ploch a opravdu zapamatovatelných momentů. Naštěstí filmové kvality se obešly bez výraznější pomoci hudebního doprovodu.
Typicky hitchcockovská zápletka vypráví příběh znásilněné dívky, která v sebeobraně zabije neznámého útočníka. Svědek činu se ji následně pokouší vydírat a její přítel, shodou okolností policejní detektiv, manipuluje průběhem vyšetřování, aby vina padla na vypočítavého vyděrače. Hitchcock nešetří efektními záběry, když na úvod sledujeme úspěšný, byť nesouvisející policejní zásah, a na závěr tasí těžký kalibr v podobě napínavé honičky v prostorách Britského muzea. Mezitím nezapomíná ani na věrohodné prokreslení charakterů bojujících s vlastními výčitkami.
Sekce Film a živá hudba je možná teprve v polovině, ale úterní projekci horko těžko něco překoná, byť monotónní hudební doprovod lehce pokulhával.
Letní filmová škola 2015:
Film a živá hudba: Němý (restaurovaný) Alfred Hitchcock
Její zpověď (1929), doprovod Sítě
foto © Karolína Tomečková
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.