Články / Recenze

Gyllenhaal sobě nepřítelem (Enemy)

Gyllenhaal sobě nepřítelem (Enemy)

3DDI3 | Články / Recenze | 18.05.2014

Denis Villeneuve si ze znamenitého Zmizení vytáhl Jakea Gyllenhaala a podle novely O Homem Duplicado José Saramagy připravil pro diváka temnou, intimní podívanou. Schizoidní vyprávění kombinující metody Hitchcocka a Lynche o učiteli historie, který ve filmu zahlédne herce - svůj dokonalý duplikát a vynaloží veškeré úsilí k jeho nalezení.

Villeneuve klade důraz na rutinu, denní přednášky v aule střídají noční hodiny v posteli s Mélanie Laurent. Narušení vzorce a změna je adrenalinem, který však může vést k fatálním následkům. Nejdříve je to půjčení videokazety, poté snaha o kontakt doppelgängeru. Následná vztahová rovina s těhotnou manželkou a přítelkyní eskaluje do zvláštní dohody, vyplývající ze záliby obou pánů v krásných blondýnkách. To vše se odehrává v siluetě průmyslového města s utlumenými barevnými tóny, která je prosycená nejasnými snovými sekvencemi - ocení především arachnofobik. Ve chvílích, kdy smyčce zní jako termiti prožírající se nahnilou podlahou, děda mráz pohladí divákovu páteř. Hudební složky se chopila dvojice odkojená krátkometrážními a dokumentárními snímky Danny Bensi a Saunder Jurrianns.

Disharmonie je jejich mana. Atypická instrumentace zahrnující klarinet, violy a znepokojivé perkuse je svěžím vánkem v rutinních kompozicích, hudbu dokonale vystihuje už úvodní citát: „Chaos je zatím nedešifrovaný pořádek.“ Už tóny první skladby (The Dark Room) s hřímajícími basami a hypnotickým tématem na klarinet zařadí v mysli hloubavou a nutí posluchače hmátnout po kvalitní skotské a snovat pomstu svému Nepříteli. Téměř jazzové variace jsou spoutány ve znepokojivý skřípot nástrojů, na které se obvykle hraje tahem. Hlavní téma na klarinet se v průběhu nahrávky objevuje poměrně často v drobných, opravdu drobných obměnách a vrací posluchače do dávných dob (řekněme do let 50tých), kdy hranice mezi důvěrností a odtažitostí byla nejasná. Dva běsy, které oddělovala propast ticha. Právě to ticho Bensi a Jurrianns zkoumají. Ve vrcholných pasážích (The Dream) hřmí žestě a duní perkuse, kvílí strunné nástroje a paličky vyťukávají nepravidelnou melodii, až chaotickou ve své konzervativnosti. Skrze ambientní plochy pulzují syntezátory a záhrobní dunění střídají trpící housle (Rathburn Road). Hlavní téma violy náleží těhotné manželce (Helen) a je z celé nahrávky asi nejběžnější. Přesto stále nejisté, zvědavé. Zřídkakdy slyšíme hrát více než jeden druh nástrojů, místy je slyšet pouhé ticho. Napínavé, mrazivé. Když se on blíží setmělým motelovým pokojem (Motel Double - Realization), fascinaci odrážejí tóny smyčcových nástrojů při setkání dokonalých kopií. Pobíhání prstů po strunách přechází ve rvačku mezi činely a bubny (The Switch). Bensiho a Jurriannsova hudba vypráví svůj vlastní příběh. Tančí s posluchačem na podobnou melodii jako film, ale často ukáže i něco navíc. V drobných nuancích mění taneční kroky. Černá vdova čekající na svůj part. Kompozici uzavírá stylová After the Lights Go Out od The Walker Brothers.

Nejen vhodný společník obrazu. Destilované nebezpečí a nejistota. Soundtrack k Nepříteli žije vlastním životem a veselý, slunečný den se při jeho poslechu stává falešným, mdlým. Dostaví se pocit, kdy se bojíte podívat, kdo stojí za vámi. Nejste to vy? Nedržíte nůž? Dokonalá ukázka toho, že filmová hudba není mrtvá.

Info

Danny Bensi & Saunder Jurriaans - Enemy OST (Milan Entertainment Inc., 2014)
https://itunes.apple.com/us/album/enemy-original-motion-picture/id825391096

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Cepín v hlavě (Kid A Mnesia)

Štěpán Šanda 28.01.2025

Procházka výstavou v podobě něčeho blízkého počítačové hře může dobře připomínat pandemickou osamělost. Kid A Mnesia Exhibition.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Poslední zvonění aneb Život Vernona Subutexe

Michal Pařízek 28.01.2025

Život Vernona Subutexe je brutálním popisem společnosti rozpolcené v různých směrech, společnosti, jíž cloumají nenávistné nálady směrem k odlišným rasám, cizincům nebo prostě osobám, které nezapadají.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: „Byly jsme holky a byly jsme trochu divné…“ aneb Holky v punku

Radim Kopáč 27.01.2025

Punk ladies made in ČSSR určitě musely být. Možná ne tak výrazné jako holky z Dybbuku, možná netvořily celou sestavu, ale každopádně tady měly své místo. Na pódiu i pod…

Trochu červené (Lelee)

Veronika Vagačová 22.01.2025

Hravé riffy, prenikavé vokály a nečakané štylistické zmeny sú len pár z ocenenia-hodných kvalít tejto relatívne novej skupiny.

Mramory města, v pokojích mršin (Infamis Tenebre)

Jiří V. Matýsek 21.01.2025

Žádný growl, žádné temné mručení, jakoby tu z vlhkých kobek zněl hlas čisté bytosti, kterou zahnalo lidské nepochopení.

Nový hlas v mé hlavě (Linkin Park)

3DDI3 01.01.2025

Kapela, co má duši, ale nemá hlas. Anebo jo.

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Námorníkov sen (Il Sogno del Marinaio)

Jakub Veselý 10.12.2024

Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace