keša | Články / Reporty | 25.07.2016
V roce 1916 natočil dánský režisér August Blom film Konec světa. Katastrofický snímek o zániku Země, který spadá do sekce Němé počátky sci-fi s živým hudebním doprovodem na letošní Letní filmové škole.
Muziku obstarává duo Flush Buttons, klávesy, krabičky a bicí. Skauti z Nového Boru, kteří k němému filmu taky nehrají prvně, dříve doprovázeli Milenky starého kriminálníka s Vlastou Burianem.
Kluci najíždí pozvolna, představovačka hlavních postav v hornickém městě. Lehké bicí a klávesy, zvuk jako z Animals od Pink Floyd. Pak přesun na venkovskou zábavu, živé bicí ustupují beatům. Spíš než o tancovačku jde v jejich podání o psychedelickou jízdu. Od té doby jsou nohy obou muzikantů na plynu. Nepolevují, reagují na jednotlivá prostředí, intenzita doprovodu ještě víc narůstá na síle, tak jako předzvěst blížící se katastrofy.
Burzovní makléř Stoll využívá zkázu ke svému obohacení, bicí jedou naplno, závan drum'n'bassu, který se vynoří během filmu několikrát. Kluci neodpočívají, jedou furt. Hostina smetánky na oslavu lehce nabytých peněz s vidinou nového, čistšího světa. Moment, kdy duo zklidní, znepokojivé plochy kláves ustupují do krásně předělaného riffu ze songu Burn Out od The Cinematic Orchestra. Parádní předzvěst pekla, které nastane.
Oheň padá z nebe, horníci likvidují bohaté, nastává konec světa, tak proč jim to ještě nespočítat. Hluk Flush Buttons ještě víc narůstá. Poleví až ve finále, spáleniště je zalito rozbouřeným mořem. Prostor pro melancholické piano, bicí utichnou. Přežívají jen dva, muž a žena, milenci, po katastrofě happy end.
Flush Buttons, duo skautů z Nového Boru, jeden jak blond verze bicmena z Guts Pie Earshot, druhý jako Omar Rodríguez-López z Mars Volta. Skauti v šátcích, kteří běžně improvizují a čekají, kam až je to zavede. Tentokrát ale připravené, na Konec světa.
Letní filmová škola 2016
Film a živá hudba: Němé počátky sci-fi
Konec světa (Verdens undergang, 1916), hudební doprovod: Flush Buttons
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.