Daniel Nádler | Články / Reporty | 11.10.2018
Floridský hiphopový underground je na svém vrcholu a tak se není co divit, že pražské kluby přiváží jeho hlavní představitele. Není to tak dávno, co tu byl Ghostemane, Fat Nick či Ramirez, tentokrát se zastavil v Roxy Pouya a jeho parťák Shakewell. Dvě jména, která se zásadně podílí na formování aktuálního zvuku tamní scény. A bylo vyprodáno.
Nejdříve se představil DJ WYBMF. Tomu se sice nedařilo s publikem komunikovat, nebo nechtělo, nicméně tučnost jižanských basů se rovnala jeho váze, takže člověk hned věděl, že je tu správně. Pak naběhl na pódium mohutný Shakewell. Tenhle velký chlapák připomíná spíše věrného fanouška Burger Kingu, ale ve chvíli, kdy se postaví s upletenými copánky a sto dvaceti kilogramy na stage, má to odzbrojující charakter. Vzápětí se objevil hlavní aktér Pouya, ležérně upravený vyhublý běloch, který dovezl nový materiál z desky Five Five. A od prvního tracku se publika zmocnila vášnivá, až zuřivá nálada, takže člověk byl i během klidných tracků jako Void nebo Weighing on Me vtahován do víru polonahých lidí burcujících ostatní k moshpitu. Shakewell byl celou hodinu a půl Pouyovi oporou, byl tím, kdo jistí z druhé řady, ale i tak došlo na jeho autorský tvrdý hit Leglock z posledního mixtapu.
Jeden track za druhým bombardoval diváky. Přirozenost a sehranost dvojice byla tak působivá, že překračovala hranice hudební spolupráce, spíš vypadali jako bratři, malej a velkej. V polovině programu přišla řada na starší hitovky, popřípadě kolaborace. Pouya nezapomněl zabrouzdat do nahrávek s Fat Nickem či $uicideBoy$, posléze si střihli s Shakewellem jejich Scrubs. Všechno vrcholilo vodou stříkající na upocené fanoušky, botami létajícími vzduchem a jedinci prchajícími z objetí ochranky, když jedinou únikovou cestou byl skok zpátky do moshpitu.
Pouya, který ukázal, jak technicky kvalitní rapper dokáže být i naživo, opustil prostor za zvuků hudby svých zesnulých přátel. Na závěr vyčerpávajícího vystoupení totiž vzdala celá Roxy hold nedávno tragicky zesnulému XXXTentacionovi a Lil Peepovi. Z plných plic fanoušci křičeli nejen refrény dnes už ikonických skladeb typu Beamer Boy nebo Moonlight, ale celé sloky. Jedno tělo a jedna duše.
Pouya (us) + Shakewell (us)
7. 10. 2018, Roxy, Praha
foto © Filip Kůstka (Fource.cz)
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.