Dita Koudelková | Články / Reporty | 21.11.2013
V neděli 17. listopadu se pražské Futurum ocitlo pod přímým náletem americké punkrockové jednotky U.S. Bombs. Sekundovali jim při tom kalifornští psychobilly bratři Rezurex, akustický country set jinak rockového bubeníka Chipa Hanny a celou akci vykrýval domácí prapor v podání kapely Rocket Dogz.
Zatímco před čtyřiadvaceti lety znamenal tento den pro jednu legendu počátek konce, ten letošní byl naopak tři roky očekávaným návratem skateboardové legendy, textaře, zpěváka a drogového bouřliváka s bývalou láskou k heroinu Duana Peterse a jeho kapely U.S Bombs. Kdo tedy zkrátil svou měsíční gáži či dlouho našetřené úspory o 350 až 450 korun, mohl se těšit ze skutečně pompézní show.
Večer zahájil psychobilly team a pražská parta Rocket Dogz. Z domácí scény nemohl být výběr lepší. S psychobilly a celkově rockabilly scénou bývá poslední dobou potíž, neboť jak se tento žánr těší stále větší oblibě, stejnou křivkou roste i počet naprosto tragických hudebních uskupení zpatlaných od pomády, kontrabasových linek zprzněných třemi punkovými akordy, psycho-hororového make-upu snažně překrývajícího hudební mezery a ve stejnokroji Johnnyho Cashe, aby pin-up ladies zůstávaly stále bdělé. S potěšením můžu říct, že tahle horor story se místních Rocket Dogz netýká. Tihle kluci mají všeho tak akorát. Punk-hororovej říz nenakopává do koulí rock’n’rollovej základ a hodinku s make-upem taky radši vyšetřili pro zkušebnu.
Pak jsme trochu zvolnili, to když na stoličku uprostřed pódia usedl Chip Hanna s akustikou a country v duši. Pro ty, co znají Chipa jako bubeníka rozbouřených U.S. Bombs, skutečně rozporuplná podívaná. Navenek syrovej punk’n’roll a v srdci rodné country. Těžko říct, co tomuhle cowboyovi svědčí líp. Chip Hanna, v rámci svého sólového projektu jinak běžně vystupující s kapelou Chip Hanna and the Berlin Three, by se dal popsat jako hudební schizofrenik v dobrém slova smyslu, který přiživuje svoje milované country kousky rocku.
Předposledním číslem bylo kalifornské psychobilly Rezurex, kteří tlačili na tvrdší notu. Ač by se mnou fanouškovská základna nesouhlasila, v tomhle případě spojení punku a rockabilly nezafungovalo. Udušenej kontrabas jen tiše přicmrndával punkovejm riffům a image béčkových hororů sedmdesátých let ani zdaleka nevykreslila tu správnou show, jakou se můžou pyšnit třeba The Adicts. Nenadchnou a neurazí. A po skoro hodinovém setu se už zdálo zajímavější pozorovat ten pár přede mnou, který působil dojmem, že právě zabloudil z představení Pepy Vojtka.
A pak to přišlo. Stařík v tvídovém kabátku a košili s divokými kanýry, zakrývajícími stejně divoký život vepsaný do pokérovanýho těla, s černými brýlemi a „holí na pouliční spratky“. Ano! Kapela U.S. Bombs v čele Duanem Petersem, jehož, aniž byste ho znali, obklopuje stejná hvězdná aura jako například Micka Jaggera, což znamená, že nejde o reunion postarších cápků. Dynamickej punk rock s hrubým zápachem amerického street punku a punku 77 vynesl v neděli večer nad hlavy nadupanýho Futura snad tři čtvrtiny davu, kterej sjížděl vlnu extáze. A to neříkám jen proto, že jsem se právě vrátila z třítýdenní tour po Maroku, kde na rock’n’roll hledí asi jako na Rolling Stones při jejich prvním turné po Americe. U.S. Bombs nejsou kapelou, u které byste mohli hledat slabší koncerty. Snad jen merch byl tentokrát nespravedlivě ochuzen o vinylovou sekci, zato ikonická Marilyn Monroe na černých tričkách všech velikostí se teď bude prohánět celou Prahou. V každém případě si pořadatelé mohou gratulovat k parádní akci, která alespoň na jeden večer rozmetala podzimní chmury.
U.S. Bombs (usa) + Rezurex (usa) + Chip Hanna (usa) + Rocket Dogz
17. 11. 2013, Futurum, Praha
Foto © Jaroslav B. Vancata
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.