Hash & Tag: Haxanschuss

# gold panda, haxan cloak

Kvůli přípravě kvazikademické výstavky jsem v posledním týdnu dumal nad „binárními protiklady“ v dějinách umění a jak je tahle kategorizace zakořeněná jako překvapivě nízkoprahové nahlížení i na nejsoučasnější věci. Sled gigů minulý pražský víkend, („prodloužený pražský víkend“ podle vzoru „klubová sezóna“) byl v tomhle směru taky vděčný. "Death represents moving away from earth. When I think of sounds that represent the earth, I think about acoustic instruments and field recordings-- so I went with the opposite of that." Aka DJ Neo na Haxan Cloak v Lucerna Music Baru. Ode zdi proti zdi.

Ještě předtím v pátek The Field v Radost FX ukázal, co je to autorský live DJ set ve smyslu kontrolovaného press-play a šlápnutí do BPM i za ne úplného využití apparatu klubu, „kde natáčela klip Rihanna“, tapety vydržely. Huerco S (live) @ Café Neustadt o den později nebyl live, přivezl „len tie najlepšie dosky“, což žel ne vždy znamenalo ty nejrovnější a byl tím inkorporován do City Surfer. To Gold Panda byl přijat překvapivě vyprodanou MeetFactory. Indikátor, že kdo má ze soundcloudu udělanou výstavku obrázků, je velký, potvrdil platnost. Škoda že se u něj kontraindikovaly ty věci, které se nečekaně vyjevily právě v oněch binárních opozicích. 808/jůkej bejs beaty totiž občas navodily řádně based rozpoložení, ale soustředěnému běhu pořád strkaly klacky do špic opulentní prosluněné samply, propojené s tím, co MeetFactory nazvala „speciální audiovizuální show“, což i v tomto případě znamenalo moc mastnou a slanou duhovou projekci. Tolik telegraficky.

Crr, zvoní telefon, volá mi Neo. Telepaticky. Kdysi „DJ zlaté pražské mládeže“ (via F:lter), dnes muž v davu solitérů, se kterýma zřejmě nikdo nechtěl jít na tak úchylnou věc. Pro Haxan Cloak byl v LMB připraven stejný pódiový setup, jaký tu je odnepaměti pro roedeeresque věci, tedy předsunutá stage. V pondělí nebylo frontmana, který by na něm prostocvičil, ale nakonec se ukázalo, že „Haxanovy“ světla nejsou standardně doplňkové, nebo přímo upozaděné, a v přesně dávkovaném štychování do země i do předních řad (žádné zadní nebyly) jim byla ona Vorbühne malá. Stage jinak zaplňoval jen kulich, kérky, fousy nedotčené movemberem a triko Demdike Stare. Právě takovým upozorněním na Modernlove exponenty Bobby Krlic vytáhnul na světlo rozumu jiné vykopávky a smyčky, než se ukazuje na obalu desky Excavation. Přestože lineárně přehraná, nedala se nakonec lapit do nově nasvětlených žánrových a labelových kategorií. Ty rozbujelé kulturní vykopávky se natolik rozrostly, že bylo možné zachytit jenom záblesky na oznámené cestě „očistcem“ a pak už přijímat palbu asociací. „Už vím, proč vydává na Tri Angle records“ přerývané subbassem stejně hybným jako stoickým, když byla exhumována první půlka desky. „To si nechám zahrát na pohřbu,“ když se ke konci rozkvílely syntezátory. Zůstaly viset ve vzduchu a jako by už navždy bylo těžké chytit se odkazů do minulosti nebo dnešních beatových sítí. Po pondělku už pro mě Badness Dub není název tracku Kinga Tubbyho, stejně tak Blackest ever black je odteď přeškrtáno v současném hudebním Slovníku základních pojmů. Haxanschuss.