Health - nejhlasitější pop

Jen málo hudebníků předvedlo v kariéře takový obrat jako Health. Když se před více než deseti lety vynořili na losangeleské scéně kolem DIY klubu The Smell, získali si pozornost osobitým přístupem k noise rocku, žánru, kde se do klišé padá hodně snadno. Ohromnou energií a zábavností hraničící s černým humorem si vysloužili extatické reakce, které byly umocněné kratičkými živými sety. Mezi druhou a třetí deskou ale přišla několikaletá pauza, po které se Health vrátili s bombastickým kvaziindustriálním popem. A v podobném duchu se nese i jejich zbrusu nová deska Vol. 4: Slaves of Fear, která logicky tvořila základ setu – už standardně dlouhého – v MeetFactory.

Začátek koncertu byl jako výbuch. Hlasitá kytara, úderné bicí, ohromné nasazení a především jednoduchoučké, pekelně chytlavé melodie nenechaly přemýšlet, jen se kývat do rytmu. Popové struktury Health byly tak čisté, tak záměrně a vědomě prvoplánové, že se vyznění přehoupávalo do konceptuální parodie. Přehnané bylo prostě všechno: zpěvákův androgynní projev, hlukové štěky kytary, headbang baskytaristy, který by si nezadal s Cannibal Corpse. Naprosto dávalo smysl, že se Health poslední dobou píší zásadně v kapitálkách a že na aktuálním albu takhle upravili všechny názvy skladeb.

fotogalerie z koncertu tady

Jinak než daleko za hranou by totiž koncert ani fungovat nemohl. Velká část setu, respektive tracky z poslední nahrávky, totiž kytarově stála na principech tupoučkého siláckého EBMka z devadesátek. Rovné „tucky“ ale měly oproti machistickému kontextu, ve kterém byly dříve využívány, o mnoho větší lehkost. Byla to zábava, a přece s nejednoznačnými a zásadními přesahy. Health fungovali jako dokonalé ztělesnění konceptu „ubavit se k smrti“. V setu zněly fráze jako „jsi sám“, „umrtvi se“ nebo „jsme otroci strachu“ a podobné pesimistické nebo rovnou nihilistické slogany. Ale zněly v kontextu hédonistické, konzumní hudby. Nekonečné kokainové večírky, které některé klipy Health evokují, slouží jako symbol prázdnoty, ale také vypadají jako velká, náležitě sebedestruktivní legrace. Health byli hysteričtí, umělí, prázdní a nehorázně zábavní.

Zvláštní, ale funkční kontrapunkt dal večeru první vystupující, producent/ka Born in Flamez. Anonymní berlínský projekt, který hrál opakovaně také v rámci tamního festivalu CTM, odstartoval večer temnou bass music, jejíž introvertnost byla pravým opakem Health, ale která jako by také zkoumala stinné stránky současného městského života, byť z jiné (queer) perspektivy. Stažené, kompaktní, nečekaně silné tracky.