Veronika Mrázková | Články / Reporty | 14.07.2022
V rozhovorech pro velké deníky slibuje ředitelka Colours of Ostrava Zlata Holušová nejlepší ročník v historii, já zatím nedokážu říct, jestli to tak bude. Ale už mnohokrát mi zachránily dobrý ročník malé scény. Můžeme?
Jdu už na SuRealistas ve čtyři. Představte si tři Argentice, pět Italů, perkuse, saxofon i trombón, spoustu cinkrlátek a kombinaci brazilské tropicalie s jižanskými rytmy v jednom. Tahle banda, to byla rozkošná volba, welcome drink s paraplíčkem a nefalšovanou příchutí léta. V rozhovoru pro Ostravan.cz popsal zpěvák, kytarista a ukulelista Jeremías Cornejo svůj hudební obřad následovně: „Snažíme se zahnat starosti a prostoru, kde hrajeme, se snažíme dát pozitivní vibrace a předat mu určité poselství. Zkrátka chceme změnit energii místa.” To se povedlo. A později odpoledne na to hezky nasedal lucemburský R&B host Edsun. Zpěvák a tanečník svérázné image také pracuje s energií publika. V bílé volánkové sukni a rozhalené košili mávající duhovou vlajkou rozhodně strhl nakažlivým entuziasmem a atraktivní choreografií, pro kterou si často vyskočil na přidaný piedestal na pódiu. Je velmi činorodý, angažovaný, nedávno vypustil Rocklab Pop-up Session. A hudebně nejde o nic poplatného - naopak, aranže jsou často tak hutné a vrstvené, že jsem se v nich pod podiem trochu ztrácela. Reminiscence „jacksonovského” odkazu jsou ale velmi zdařilé a přitažlivé. „Follow.“
Mnoho z dalších jmen bude letos rychle zapomenuto. Středoproudý program dvou hlavních scén se točí kolem hry na hity a některé z kytarovek jsou pod mé rozlišovací schopnosti. Modest Mouse prominou, ale i těm jsem dala jen tři písně. A vyzkoušela jsem si to také na Samu Ryderovi - ano, je to vynikající zpěvák s obdivuhodným rozsahem, jenže v tuctovém balení. Hned na start vypálil svůj nejlepší track a čím déle zpíval, tím více jsem přemýšlela, jestli se mám čeho chytit nebo se přesouvám. V areálu jsem jen za první den nakonec nachodila přes 20 000 kroků, abych našla skutečný klenot. A našla jsem.
V paměti a playlistu si chci napořád uchovat Squid. Černý diamant letošního ročníku. Jen se tím sama chytám do pasti - na dotaz, co hrají, neexistuje snadná odpověď. Wikipedie tvrdí, že postpunk, já bych asi popisovala tucet dalších žánrů. Koncert se vyvíjel od minimalistických klávesových ploch s tichými kytarovými vyhrávkami přes grunge až po postrocková deliria. Stejně tak bubeník a zpěvák Ollie Judge přecházel od ledabylosti až po čirý řev. Bojovali všemi prostředky, které měli. A že jich bylo! Na zpěv byli tři, basák měnil několikrát hlavní nástroj za trubku, klávesista třeba za triangl. V hlubokém pohroužení jsem ztrácela pojem o čase. Nepovšimla jsem si slok nebo refrénů, jen četných proměn razance a rytmu, často opakovaně v jediné skladbě. Vybavil se mi Nolanův film Tenet a hláška o tom, že tenhle boj a příběh není pro ty, co nejsou schopni přestat myslet v lineárním čase.
fotogalerie z festivalu najdete tady
Mimochodem v areálu je nová budova, v té Craft Beer centrum a Reflex Stage a na té letos dokonce čtyři tajné koncerty, jeden na každý den. Středeční patřil kapele Úspěch, která hrála svoje věci v původní, peprné podobě. Další šanci máte dnes a zítra ve 21:30, prostor je ale, byť dvoupatrový, nevelký. Najdete ho hned naproti hlavní scéně a pokud se vám nechce procházet robustní program Meltingpotu, i tady jsou zajímavé diskuze, mj. s Beatou Hlavenkovou, Jiřím Burianem, Markétou Irglovou nebo architektem Josefem Pleskotem.
Colours of Ostrava
13.–16. 7. 2022
Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
web festivalu
foto © Kateřina Fialová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.