Články / Reporty

Hořekující skřet a metalová hypnóza Oranssi Pazuzu

Hořekující skřet a metalová hypnóza Oranssi Pazuzu

Ichor | Články / Reporty | 19.03.2016

Nová Chmelnice na Žižkově je místo se zvláštně využitým prostorem - dva bary a zvuk, co se tříští o rozlehlé stěny, a většinu času tak způsobuje nepříjemnou ozvěnu. Upřít se mu však nedá jeho prostornost. A taky snadno zaslechnutelné reminiscence na minulost i narážky na věci budoucí: „Deš v dubnu na ty Cannibal Corpse?“

Už dlouho si nepouštím k tělu jiné provinile rozkošné kapely než ty, které v se rámci žánru činí buď s naprosto čitelnou nadsázkou, anebo ty, které vážnost snoubí s přesahem. Právě díky náležitosti k první kategorii příjemně uběhla necelá hodina s Mallephyr, tedy s několika delšími deathmetalovými kusy. Působivě roztrhané rukávy, spousta místa i pro kratší vlasy a civilnější vzhled. Následující Desire for Sorrow naopak působili křečovitě, až komicky: megalomansky ověnčené pódium, dotažená vizáž a black metal s několika málo nesnesitelně oposlouchanými a jednoduchými postupy, profánní v naleštěném kabátě.

Už při prvním poslechu Värähtelijä, čtvrté řadovky finského dostavníku Oranssi Pazuzu, se na mysl kromě fascinace vkrádala i otázka: Co tam jako budou ty metaláci dělat? Snad víc než polovina alba totiž pracuje s pasážemi, které jsou - ač nervózní - umírněnějšího tempa, jiné zase s rytmy údernými, ale nepravidelnými.

S výjimkou jediné skladby si přehráním nového alba udržela kapela pozornost po celý set, který byl odehrán jen s minimálními pauzami. Pronikavá dynamika, ten neustálý tlak je přítomný na desce, ale i naživo. Démonické klávesy, na něž Evill umí hrát i mikrofonem, vícepolohový hlas Jun-Hise, zlostný jako hořekujícící skřet, a přitom bez směšných konotací.

Narušování metalové estetiky, korzety počínaje a žánrovou vyhraněností konče, se v poslední dekádě vynořuje tolik, že kapela s vlasy maximálně po ramena, s telecastery a psychedelickými synťáky nepřekvapila, jen potěšila. Proti řádění v důsledku silné hypnózy žádné námitky.

Info

Oranssi Pazuzu + Mallephyr + Desire for Sorrow
12. 3. 2016 Nová Chmelnice, Praha

foto © Andrea Petrovičová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace