Popluh | Články / Reporty | 18.01.2014
Luno se chystají podpořit vydání nového EP Lifecycles regulérním turné, ještě předtím se ale rozhodli vystřihnout si dva netradiční akustické koncerty. Po oficiální generálce v Plzni se přesunuli do slušně zaplněné Akropole, aby i tu zahráli unplugged. Luno na novém EP zní jako klasická indiepopová kytarovka, což je zároveň výtka i pochvala. Zvuk je výborný, písničky šlapou a nechybí ani chytlavé refrény, při náhodném poslechu ale hrozí, že vám hudba steče po ušních bubíncích jako zbytek současných uniformovaných kytarovek, aniž by zaryly své ostré riffy natrvalo. I proto akustický koncert vzbuzoval očekávání, jak si kapela poradí s komornější elektrifikací, akustickými nástroji a sedícím publikem. Ale od začátku.
Předskokani Calm Season měli před Luno papírovou výhodu v tom, že jsou na akustické hraní zvyklí. Přes poměrně nízký věk obou hudebníků se jedná o matadory tuzemské nezávislé scény, kteří prošli řadou projektů. A v Akropoli se Terezie Kovalová i Adam Vopička sešli v dobré formě a rozmaru. Jejich set byl přiměřeně dlouhý pozici předskokana, ale i tak stihli publikum dobře naladit na hlavní chod směsí folk-rockového písničkářství v akustickém hávu s často melodickým dvojhlasem a zvukově neotřelou kombinací výborné hry na violoncello s klasickým „tříakordovým“ kytarovým soundem. Calm Season navíc slušela jak angličtina, tak i jeden česky zpívaný song z chystaného alba.
A pohoda na pódiu se přenesla i do hlavní show. Přestože Luno hráli akusticky podruhé, jakákoliv nesehranost nebo nezvyklost setu nebyla znát nebo byla s přehledem potlačena přirozeností kapely. A to i v případě, že frontmance Emě Brabcové v jednom případě nejspíše v důsledku emocionálního vypětí selhal hlas. Na pódiu jí v tu chvíli doprovázela osekaná sestava hudebníků, řemen ale nespadl, protože frontmanku pohotově zastoupil kytarista Martyn Starý a pozdější omluvy rozhodně nebyly třeba. Koncert byl ostatně příznačný neustálým střídáním a mixováním hudebníků, Emu Brabcovou občas doprovázelo pouze piano, jindy dvě kytary a na konci koncertu kromě kapely i v podstatě komorní symfonický orchestr včetně zajímavé hostovačky uznávaného producenta a hudebníka Borise Carloffa na theremin. Kromě nich se v dobrém světle představil pianista Franko Dudinka a na krátkou hostovačku přišel i kytarista Tuzex (Super Tuzex Bros., Sunshine) nebo „předskokanka“ Terezie Kovalová.
Luno sice hráli svůj druhý akustický koncert (a nejspíš na dlouhý čas i poslední), ale vzhledem ke zkušenostem kapely i hostů to nebylo znát. Pokud by u hudby měla platit nějaká obecná generalizace (jakože nikdy nebude), tak hudba je přesně tak dobrá, jak dobře zní v akustické, na dřeň osekané formě. Je sice jasné, že vzhledem k hudebnímu vývoji by tímto sítem neprošla řada dnešních trendy kapel a interpretů specifických žánrů, ale Luno určitě ano. Protože za předpokladu, že hudba Luno zní jako kvalitní indie kytarovka s popovým přesahem (nebo jako kvalitní popová kytarovka s rockovým přesahem), která je místy možná lehce zaměnitelná se světovým žánrovým proudem, ve své akustické formě chytí a nepustí. Pokud je tedy koncert v Akropoli na dlouhou dobu posledním akustickým slovem Luno, je to škoda.
Luno + Calm Season
16. 1. 2014, Palác Akropolis, Praha
foto © Kateřina Motýlová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.