Jak změřit lásku... (Interpol)

Interpol přijedou, Veru! - Kecáš, že jo? Takhle nějak, akorát jadrněji a emotivněji, probíhal hovor s mou blízkou v poslechu, když jsme se začátkem roku dozvěděly, že dorazí kapela, jejíž koncert v Praze jsme odpískaly tak před pěti lety. Před dvěma roky tu sice frontman Paul Banks hrál sólo (taky super), ale to Interpol odpočívali v pokoji.

Nestydím se, když řeknu, že newyorský Interpol ve středu doslova otřásl Lucernou v základech. Nepamatuju si, že by kdy lidi před přídavkem freneticky vyřvávali jméno kapely. Propocený dav pořklých, snad jenom skálopevných fanoušků. A jistě, vím, že mám přebujelý smysl pro hyperboly a že mí kámoši s údajně vytříbeným hudebním vkusem se jim dávno smějí kvůli názvu poslední desky, oblekům, černé a bůhvíčemu ještě (zabiju vás, počkejte). Beztak nevíte, že El Pintor je taky mordýřský divadelní kus Pedra Calderóna de la Barcy. K čertu s vámi. Čemu jinému bych měla zůstat věrná, když ne kapele, co hrála na pozadí mých milostných a jiných karambolů.

Studený pot, který mě polil, když jsem ve Vodičkovce zmerčila frontu téměř k tramvajím, byl zbytečný. Tentokrát žádné faux pas. Přesně spočítané na vcelku neomezený tanec. Nově víno lité z lahví, nekuřácký koncert (minimum lidí porušilo) a kohoutkovka za pár kaček. Zírám. Že by se svět měnil i k lepšímu? Jede se na minutu přesně.

Jestli se ptáte na předkapelu, odpovězte si na otázku, jak asi může znít narychlo vybraná pražská indie s názvem I Like You Hysteric. Víc nehodlám komentovat. Snad jen že účel v podobě eskalace očekávání KAPELY to splnilo. A že frontmanem by měl být spíš fair-haired man (jó, má to takhle na bandzone napsaný).

Netrápí nás dlouho a na pódiu se rozsvěcují načervenalé něžné dívčí ruce z obalu posledního alba. Neokázalý, ale energický začátek Say Hello to The Angels spouští sedmnáctinásobnou lavinu, která co čtyři minuty zavaluje smysly.

But each night, I bury my love around you...
You're linked to my innocence

Nová, skvěle znějící Anywhere a vy víte, že texty jsou pořád to, na čem záleží. Syrově pravdivé, do temnot stahující, ano i ne ....you know all about me that's what's so frightening. A nezaměnitelný Banksův hlas. Poslechněte si jeho rap mixtape Everybody on My Dick Like They Supposed to Be (úúlet). Když zazní Lenght of Love, učůrávám blahem a koupu ve vlastním potu stejně jako zbytek Lucerny. Horko horko horko. Dnes slouží ke zintenzivnění prožitku. Páteř tvoří songy z nejlepších desek Antics a Trun on the Bright Lights, očekávaně a zcela správně.

Hra neskonale dynamická, urgentní a dech beroucí. Že už pár let chybí letitý basák Interpolu Carlos Dengler, neubírá vášnivosti a urputnému smutku bez kapky samoúčelnosti. Bez zbytečných průtahů, jen časté díky a pochvaly směrem k publiku. Všechno na svém místě. Líbala bych jim nohy a nejsem sama. Při Slow Hands skáče celá Lucerna jako jeden muž/jedna žena a sdílený smutek je najednou o miligram lehčí.

Can you see what you've done to my heart
And soul?
This is a wasteland now

Rozvášněné publikum řve: Interpol a já s ním. Trojitý přídavek zakončený hymnickou All the Rage Back Home, nejlepší věcí z poslední desky. Animální. Na úsměvech, které rozdává jinak poker face Paul Banks, je znát i radost druhé strany. Kessler se přidal následně na síti: How hot was that club last night, Prague?! Super fun show though and you guys were the tops!

Jako splněný sen, bez kterého bych snad ani nemohla umřít, a neříkám to s lehkým srdcem. Až Paula uvidíte v Panamě surfovat a na pláži se bude válet jeho nohatá Helena Christensen, doufejte, že to nebudete vy, koho bude mrtvého tahat z vln. Jako onehdá. Smrt je často nelidsky blízko.