Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 13.10.2019
Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town, musí rok od roku více trpět. Už ve středu jsme měli tu čest s hráči ve vytahané mikině či oranžové kšiltovce, saxofonista, který dominoval pátečnímu večeru v Bio Central, zase na přebalu svého alba vypadá jako gangsta rapper. Anebo je to taky jen klišé, jak by měl hudebník představující ten který žánr vypadat?
Oním „gangsta rapperem“ myslím Binkera Goldinga. Dramaturgům festivalu se opět podařilo vyhmátnout jméno z mladé generace, které je na strmém vzestupu. Tenhle zástupce bujícího londýnského jazzového podhoubí přijel v čele svého kvartetu, v němž se snoubilo to nejlepší z tradice akustického jazzu s modernistickým, uvolněným přístupem, vše navíc v extrémně skromném, nehvězdném a nemanýristickém podání. Na nahrávkách je Golding pevněji svázaný formou, živé podání starších i aktuálních kusů z nedávno vydaného alba Abstractions of the Reality Past and Incredible Feathers odhalilo freejazzové názvuky, které dominovaly dřívější saxofonistově tvorbě. Mělo to útočnost, vyhrocenost, napětí plynoucí ze střetu čistých, byť útržkovitých melodií a hutných hlukových ploch.
V podstatě podobně se svou hudbou pracoval i Wojtek Mazolewski Quintet. Dlouhé sólové pasáže byly nicméně trochu ubíjející a prodrat se k jádru hudby, nechat se jí pohltit, bylo značně obtížné. Bylo to až příliš podobné, jenže celku scházel duch. Ten nakonec vyplynul až v úplném závěru v extatický, rockový přístup na jazzovou instrumentaci roubující kus, který hradeckým kinosálem otřásl. Škoda, že to takhle nevypadalo celou dobu…
Závěr festivalu se přenesl do podstatně komornějších prostor – a trochu paradoxně v něm představil největší ansámbl. Paal Nilssen-Love's Large Unit, čtrnáctihlavá skandinávská jazzová saň byla opět redefinicí toho, co si lze pod pojmem big band představit. Chirurgicky přesná souhra, mocný zvuk, hutný groove i chaotické bludiště tónů. A hlavně akustický tlak, u kterého se dere na jazyk přirovnání "jazzoví Swans". I oni měli podobné hypnotické kvality, i Large Unit je složena ze silných osobností, i v jejich čele stojí nepřehlédnutelný leader. A kupodivu to nebyl ani za bicí soupravou schovaný Paal Nilssen, ale dynamický trumpetista Thomas Johansson, který měl celý band na povel. Každý měl svou chvilku, každý měl prostor dát na odiv svou (hudební) povahu: extatičnost, při níž létaly prasklé struny z kytary Ketila Gutvika, i stoický klid Matse Äleklinta, který vybuchoval v komplikovaných bleskurychlých sólech. Ale přece jen, nejvíc jim to slušelo unisono.
Po pěti letech končí na židli dramaturga Zdeněk Závodný a končí tak další vývojová fáze hradeckého festivalu. Jaké budou další cesty, kterými se Jazz Goes to Town bude ubírat, na to si budeme muset rok počkat. Jisté je, že budou příjemně klikaté, nečekané a plné překvapení. Stejně tak, jako byl i jubilejní pětadvacátý ročník.
Jazz Goes to Town 11.-12. 10. 2018, Hradec Králové
foto: Lukáš Veselý (Jazz Goes to Town)
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.