Články / Reporty

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town, musí rok od roku více trpět. Už ve středu jsme měli tu čest s hráči ve vytahané mikině či oranžové kšiltovce, saxofonista, který dominoval pátečnímu večeru v Bio Central, zase na přebalu svého alba vypadá jako gangsta rapper. Anebo je to taky jen klišé, jak by měl hudebník představující ten který žánr vypadat?

Oním „gangsta rapperem“ myslím Binkera Goldinga. Dramaturgům festivalu se opět podařilo vyhmátnout jméno z mladé generace, které je na strmém vzestupu. Tenhle zástupce bujícího londýnského jazzového podhoubí přijel v čele svého kvartetu, v němž se snoubilo to nejlepší z tradice akustického jazzu s modernistickým, uvolněným přístupem, vše navíc v extrémně skromném, nehvězdném a nemanýristickém podání. Na nahrávkách je Golding pevněji svázaný formou, živé podání starších i aktuálních kusů z nedávno vydaného alba Abstractions of the Reality Past and Incredible Feathers odhalilo freejazzové názvuky, které dominovaly dřívější saxofonistově tvorbě. Mělo to útočnost, vyhrocenost, napětí plynoucí ze střetu čistých, byť útržkovitých melodií a hutných hlukových ploch.

V podstatě podobně se svou hudbou pracoval i Wojtek Mazolewski Quintet. Dlouhé sólové pasáže byly nicméně trochu ubíjející a prodrat se k jádru hudby, nechat se jí pohltit, bylo značně obtížné. Bylo to až příliš podobné, jenže celku scházel duch. Ten nakonec vyplynul až v úplném závěru v extatický, rockový přístup na jazzovou instrumentaci roubující kus, který hradeckým kinosálem otřásl. Škoda, že to takhle nevypadalo celou dobu…

Závěr festivalu se přenesl do podstatně komornějších prostor – a trochu paradoxně v něm představil největší ansámbl. Paal Nilssen-Love's Large Unit, čtrnáctihlavá skandinávská jazzová saň byla opět redefinicí toho, co si lze pod pojmem big band představit. Chirurgicky přesná souhra, mocný zvuk, hutný groove i chaotické bludiště tónů. A hlavně akustický tlak, u kterého se dere na jazyk přirovnání "jazzoví Swans". I oni měli podobné hypnotické kvality, i Large Unit je složena ze silných osobností, i v jejich čele stojí nepřehlédnutelný leader. A kupodivu to nebyl ani za bicí soupravou schovaný Paal Nilssen, ale dynamický trumpetista Thomas Johansson, který měl celý band na povel. Každý měl svou chvilku, každý měl prostor dát na odiv svou (hudební) povahu: extatičnost, při níž létaly prasklé struny z kytary Ketila Gutvika, i stoický klid Matse Äleklinta, který vybuchoval v komplikovaných bleskurychlých sólech. Ale přece jen, nejvíc jim to slušelo unisono.

Po pěti letech končí na židli dramaturga Zdeněk Závodný a končí tak další vývojová fáze hradeckého festivalu. Jaké budou další cesty, kterými se Jazz Goes to Town bude ubírat, na to si budeme muset rok počkat. Jisté je, že budou příjemně klikaté, nečekané a plné překvapení. Stejně tak, jako byl i jubilejní pětadvacátý ročník.

Info

Jazz Goes to Town 11.-12. 10. 2018, Hradec Králové

foto: Lukáš Veselý (Jazz Goes to Town)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace