Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 12.10.2019
Fakt, že letos festival slaví čtvrtstoletí, není nijak zdůrazňován, žádné úvodní proklamace, ani velkým písmem vyvedené „25th Anniversary“ na plakátech a promomateriálech. Jazz Goes to Town si držuje aureolu tiché až nenápadné skromnosti, malého festivalu pro pár zasvěcených. No pár...
Festival je neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních. Důkazem toho bylo duo Vandermark/Kurzmann, které kloubilo saxofon a elektronický základ v podobě ruchových ploch. Někdy to připomínalo soundtrack k jakési artové science fiction, jindy zase zvuky, které říkají, že je nejvyšší čas pořídit si nový audio kabel. Dvěma rozsáhlým introvertním kompozicím scházel řád a vývoj. Snad na tom měl podíl nešťastně řešený prostor baru Náplavka, do produkce se mísil šum osazenstva, které neustávalo v konverzaci.
Naopak na první dobrou chytil (opět) saxofonista Pavel Zlámal a jeho band s názvem PQ. V uskupením vzešlém z hudebního podhoubí brněnské JAMU to naopak řádem – a vedením Zlámala – vyloženě jiskřilo. A přitom jejich set nepůsobil svázaně, staromilsky nebo revivalově. Dominovala dokonalá souhra, schopnost dát prostor vlastnímu egu, zároveň pokora ve službě celku. Setu nescházel humor a vůbec celkové povznesení nad jazzová klišé. Bubeník v mikině Adidas nebo pianistova kšiltovka z Hornbachu potěšila.
Dominance saxofonů je vůbec zajímavým prvkem pětadvacátého ročníku. Nepřeslechnutelný, byť ne dominantní, byl i u druhé dvojice, tentokrát už v prověřeném kinu Central. Mezinárodní septet Full Sun, který založil bassaxofonista Ziv Taubenfeld a přitáhl do něj i význačné jméno formátu Michaela Moorea, se s grácií pohyboval ve světě, který při zběžném poslechu nedával smysl. Improvizace, momenty, kdy se každý ze sedmi muzikantů ubíral vlastními cestami, chaos. A výsledkem byl řád, ze změti tónů se vynořující melodické fráze, z rozdrolené arytmie působivý beat.
Na pódiu je vystřídali Digital Primitives, americké trio, které je jednou nohou ukotvené v moderním, eklektickém přístupu a tou druhou pevně spjaté s africkou hudební tradicí. Hutné přímočaré bicí (jak svěže nejazzové!) tvořily podklad pro hudbu, která si klestila cestu mezi dřevním blues a moderním jazzem. Unikátní zážitek, který umocňovalo přirozené showmanství Coopera-Moorea a jeho sbírka v žánru značně neobvyklých nástrojů. Saxofon Assifa Thsahara byl pojítkem, které výsledný tvar spojovalo s žánrovým vymezením přehlídky.
A to je vlastně to, v čem Jazz Goes to Town boduje. Spojuje přístupy, muzikanty a styly, kteří jsou zdánlivě nekompatibilní. Hledání řádu.
Jazz Goes to Town
9.-10. 10. 2018, Hradec Králové
foto: Lukáš Veselý (Jazz Goes to Town)
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.